Dohoříval, pochopil, jako zapomenutý táborák. Pár týdnů potrvá, než tam zase bude moct jít, pomyslel si, do toho ráj zvrhlosti, kde mu holky za pouhých pět lupenů vykouří šestkrát. Měl sice jeden z těch obličejů, kteří v opilcích, co tam často jsou hosty, probouzí zuřivost, ale nyní už ví, co je smyslem té hry.
Být zvrhle kouřen, dokud úd neochabne. Někdy mu až naskočí na penisu modřiny, jak se dívky snaží jeho největší chloubu přivést k vyvrcholení. Všemožně si na něj berou důtky a bičíky a šlehají ho, až se rozkoš mísí s bolestí v nerozeznatelné směsi, v níž nakonec stejně vítězí rozkoš. Bez varování mu páteří z mozku do varlat a zpátky projela bolestivá křeč, která ho prudce zkroutila, až mu nohy vypověděly službu a on se skácel rovnou na kouřící otrokyni. Nebyl to pěkný pohled, jak měla úd stále v ústech, dopadli tak svorně na zem a tak jí byl vražen poněkud hlouběji do hrdla, což ji rozkašlalo a div nezadusilo. Několik vteřin leželi tam, kde se zhroutili, později se začali pomalu, ostražitě zvedat. Samozřejmě hned spustil záplavu omluv. Verbální výprask té dívky jej nezastavil. Nevěděl prý, co se stalo. Možná došlo k nějaké retrakcí nervů či šlach, k nějakému nepředvídatelnému tělesnému defektu, na tom nezáleží, hlavní je, že jsou oba živí a zdraví a že mohou pokračovat, kde skončili. Dívka z Litvy šibalsky zamrkala a skočila po nenasytném čůrákovi, kterého začala strkat do úst s vilností jeptišky.
Dál už to znáte. Fascinovala ho její lesklá, jako by nezničitelná kůže. Řeknete si: co jako... Kůži mají i prasata a hadi. Je upletena z mrtvých buněk, svléknou ji a zase jim naroste. A tak pořád dokola. Ale pro něj byla kůže hmota vyvolávající vzpomínky na předchozí přítelkyně, které jednu noc sdílel. V soukromých archívech paměti pro něj kůže hrála takřka klíčovou roli, díky níž si připomínal vůni dívky i závojíčky její roztomilé kačky.
Už zažil tolik kotrmelců a pádů: kdy mu jeho první zahla, druhá utekla s obrýlencem, třetí se odcizil. Teď konečně nadešla doba, kdy se zcela oddal svobodě, kdy píchal prostou Litevku. Ta s roztaženýma nohama na zemi přijímala jeho pozornosti. Nemírně vzdychala a přívírala oči jako by ve slasti. Přál si, aby ta chvíle trvala věčně. Pohlcen zvukem dvou spřízněných srdcí, šťouchal do ní čím dál zvířečtěji. Konečně měl život smysl. Žádná slova nemohla umlčet hlas jeho údu. Provozoval tu věčný sex, bez kompromisů, bez pardonů. Co na tom, že za něj musel platit. Ožíval v něm Casanovův grandiózní sen. Sotva mohli, on a jeho pták, uvěřit svému štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat