Vodotrysk

Mám dostatek fetu, který mi zajistí štěstí, pokud nebudu moci usnout, což se však stává jen zřídka, protože jsem tak sťatý, že často usnu už na koberečku před postelí.

Znovu se mi přihodilo něco divného. Ležel jsem v posteli a čuměl do stropu, jak to dělám vždycky, když jsem na koňské dávce benzedrinu, když tu jsem zaslechl divný, avšak dostatečně známý zvuk, jenž vycházel ze sousední koupelny. Voda již neproudila, pouze šplouchala. Někdo (nejspíš mladá, atraktivní žena) se ke mně, zatímco jsem polodřímal, polosnil, určitě vloupal a nyní si dopřával lázeň. Nejdřív jsem v duchu probral seznam možných vetřelců. Nejvíc se nabízela Pavla, začínající prostitutka. Už už jsem chtěl vyskočit a jít vetřelce zkontrolovat, když tu mi varovný signal vyskočil před třetím okem, bránou do duše. Byla to nahá osmnáctka, která měla místo koz chobot, místo zadku žihadlo a vůbec byla celá žlutočerná, takže žádná Pavla. Spíš něco jako vosa křížená se slonem. Pořád bzučela jako vosa nebo jako ty novodobé motorky na elektřinu. Akorát tvář osmnáctky, dlouhé lokny. Ten výjev mě tak rozrušil, že jsem se vůbec do koupelny neodvážil vstoupit. Jen jsem dál civěl do stropu a myslel na své záležitosti, dokud se ten někdo podezřelý vedle zas neodkradl pryč...

To bylo tehdy, když jsem se spouštěl s Leonou.

Dokázala vypustit z úst například toto:
"Nespouštěj ze mne oči, stuprume . N i k d y . Potřebuji tvé milostné pohledy. Nemohu bez nich žít."

Její něžné tělo bylo teprve v rozkvětu: otvory dosud neuvykly vpádům zvenčí. Byl jsem její čtvrtý. Taky jsem byl patřičně hrdý, že takovou děvku prcám teprve jako čtvrtý. Divoce jsme dováděli jak králíci. Jindy jsem stál před zrcadlem v koupelně a přál jsem si jediné - oholit se. Měl jsem v rukou břitvu, jizvy na ramenech, zarostlý jak mohamedán.

Držel jsem ji vesele proti tváři.

Vešla tam a vyděsila se.

"Vypadáš jako nějaký holič -"

"Děkuji, drahoušku."

"- který chce sebe nebo mě zamordovat," dokončila...