Ráno se probudila vedle krásný nahý holky a kluka s monoklem. V tašce má hadrovej kapesník nasáklej krví a dělá se jí špatně z chuti cigaret bez filtru a vyvrhnutýho červenýho vína, kterou má v puse. A až na ty křeče v břiše zažívá celkem příjemný pocity. A taky to uvědomění, že je ubožák, kterej všechny nesnáší, ale tváří se mile, jí dává námět k úvahám.
A s tímto klukem s monoklem je už skoro pět měsíců šťastně zadaná. Začalo to pro ni velmi nezávazně, pořád měla v hlavě Patrika, ačkoliv se jí Ferdinand moc líbil. Jenže Ferdinand to už od jejich první společné noci začal brát tak vážně a upřímně, že nebyla schopná jakkoliv protestovat. Odzbrojena. A někým jiným než Patrikem, ten pocit si zpočátku asi nechtěla přiznat. Nemyslela si, že by to bylo možné. Asi dva týdny se odhodlávala mu vysvětlit, že její srdce má už roky někdo jiný a že není schopná ho dát někomu jinému. Ale jak šly dny po sobě a rostl čas strávený společně, najednou v něm začala cítit tak dlouho chybějící jistotu. Vadil jí sice ten monokl, ale zvykla si. Pořád si opakovala, že lásku někdy znudí sladké řeči a chce trhat věci na kousky...
Žádné komentáře:
Okomentovat