Mlhy bohužel brzy vystřídal štiplavý mrazík, večery se rozzářily hvězdami a pak i měsícem (kdo zná tu matnou zář novu v mlžné noci?), a tu lampy na ulicích dostaly pevné obrysy, plály jak řádky žlutých drahokamů, spolu se světlem výkladních skříní vystupovaly ostře a mrazivě ze tmy, a dokonce i hvězdy měly tvrdý jas, jako by neslyšně cvakaly zuby, školka piraní, (pokud to tak smím vyjádřit), namísto aby jiskřily. Ilonin lehký kabát vystřídal kožíšek ze sekáče a kulatý astrachánový čepeček zastoupil její klobouk, něžné oči jí zářily jasně a čelo jí z něho vystupovalo široké a bílé.. byla tak nevinná, říkám si dnes, zasloužila si mě, jako já si zasloužil cucat její tělo.
Žádné komentáře:
Okomentovat