Slaneček a sex ve vaně

Naposledy do ní zasunul v holocénu.

Už si ani nepamatuje, kdy zabořil bradu do její voňavé mušle.

Absolvovali tři roky marného vztahu, kdy on střídavě končil v postelích jejích kamarádek a ona zas čas od času odjela na dovolenou s jeho nejlepším kámošem.

Spojovala je vlastně jen jedna věc.

Prcačka.

Ale že je pojila jako lepidlo...

Nezlobte se, že to říkám tak natvrdo, ale ti dva byli pro sebe stvoření jako hrnec na prdel.

I když se nenáviděli v běžném provozu, v sexu hodili neshody za hlavu a prcali jako dva týdny postící se psi.

Bolely ji kunda i zadní vrátka ještě týden po tom, co si dali číslo. No bolely. Prostě je cítila, takže se cítila jako ženská, takže na sebe zas balila další a další, pro které už bohužel neměla štávy, protože celá vytekla u svého hlavního přítele. Měla tedy těžký život, ale zapomínala na těžkosti při divotvorné mrdačce.

Měsíční noc nás oslepovala. Od stromu ke stromu křičeli ptáci. V polích to svištělo. Plazili jsem se prachem jako hadi a píchali na kamenech, kde jsme si ustlali mechem. Bylo to o dost lepší než nudná postelová scénka, to vám teda řeknu.

To, že na světě je strach, smutek a pustota, tomu on rozumí, ale jen proto, že to jsou vágní, všeobecné, povrchní pocity. Ostatní pocity popírá, všecko, čemu my tak říkáme, je prý jen zdání, pohádka, zrcadlení. Prastarý žert: držíme se světa a naříkáme, že nás drtí.

Kdo hledá, nenajde, ale kdo nehledá, bude nalezen. Pamatujte na stuprumova slova, až za vámi přijde panáček, který s vámi zacloumá a budete s ním chtít rozmnožení rodu. Tedy jen v případě, že nebudete hledat, ale která z vás nehledá... jen ta nejlepší z nejlepších. Jinak jste rozené hormonální bojovnice... co je, prosím, dívčí blog, když ne vypisování z lability! Sisyfos byl mládenec, který musel valit šutr do kopce. Jen protože mu to šéfové nařídili, tak pořád valil ten kámen, měl útěchu v tom, že nikdy nemusel přemýšlet o tom, proč vlastně se namáhá. Ale my jsme vesměs hledačští Sisyfové vztahů proti své vůli. Valíme šutr, protože doufáme v bláhovou naději, že na vrcholu se zbavíme prokletí, ve skutečnosti na každém vrcholu je z druhé strany zase cestička dolů. A sestup, jak víme, s kolosálním šutrem na zádech, bychom řekli, že je mnohem obtížnější štreka!

Co tě ruší? Co ti drásá srdce? Co sahá po klice tvých dveří? Co tě volá z ulice, a přesto nevstoupí otevřenou branou.. Ach, to je ten, koho rušíš, jemuž drásáš srdce, u jehož dveří saháš po klice, na něhož voláš z ulice a jehož otevřenou branou nechceš vstoupit.