Kočka chytla myš. "Co teď uděláš," zeptala se myš, "máš strašlivé oči."
"Ach," řekla kočka, "takové oči mám vždycky. Na to si zvykneš."
"Raději odejdu," řekla myš. "Děti na mě čekají."
"Děti čekají?" řekla kočka, "tak jen rychle jdi. Chtěla jsem se tě jen na něco zeptat."
"Tak se, prosím tě, ptej, ale už se opravdu připozdívá."
Základní slabost člověka netkví snad v tom, že neumí zvítězit, nýbrž v tom, že vítězství nedovede využít. Mládí vítězí nad vším, nad klamem, nad skrytým ďábelstvím, ale není tu nikoho, kdo by vítězství dovedl uchovat, oživovat, neboť mezitím pomine i mládí.
"Ach," řekla myš, "svět se den ode dne zužuje. Zprvu byl tak široký, že jsem se bála, běžela jsem dál a byla jsem šťastná, když jsem nakonec vpravo i vlevo v dálce zahlédla zdi, ale ty dlouhé zdi se tak rychle sbíhají, že už jsem v poslední místnosti, a tam v koutě stojí past, do níž běžím."
- "Stačí změnit směr," řekla kočka a sežrala ji.
Z toho, jak divoce se změnil úslužný výraz tváře té ukázkové podřízené, bylo možno soudit, že se jí šťastný nápad zamlouvá.. očka jí zasvitla předtuchou zakázaného píchání, jako vystřiženého z časů biblických... i tato krásná ukrajinská šoustkolegyně měla ovšem své mezery.. neuměla příliš dobře vyslovovat r a ř... vlastně vůbec... místo zvolání: zaraž mi ho do prdele.. si asi umíte představit, co její hlasivky v kritické chvíli vymáčkly za paskvil, který až rval uši... nevěděl, co po něm chce.. aspoň ji prcal dál do základní díry.. než si ho tam sama na vrcholku blaha zastrčila...spojily se dvě vesmírné energie jin a jang a daly vzniknout prodloužené bytosti... zčásti mladé, nenasytné ženě, zčásti penisu v ní zastrčeném.. a splynuly v orgasmické explozi výstřiků, výkřiků a objímání na konec toho galapředstavení žláz v říji...
Brzy přivykla novým poměrům. Jejich schůzky se stávaly čím dál častější a bouřlivější. Brzy všichni ve firmě věděli, že spolu dupou. A tak než zakrývat, povýšil ji... a za půl roku kupoval prstýnek a svatba byla na spadnutí...Jenže přišel nadupaný hřebeček a než se vdala, slovo dalo slovo a zahnula s ním.. Provalilo se, že ho podvádí, načež zhrzený ředitel dal hřebce odstranit. Pár dní plakala, to se rozumí, nikdo ji tak dobře nenaplnil dírku... stejně si pak snoubence vzala a na šukání s bujným sportovcem rychle zapomněla.
------------------------
Jiná dvojice
------------------------
Mlčení se protahovalo a stávalo se trýzní... ještě nikdy neviděl sukni, která by tak pevně obepínala tělo jako ta její, malé záhyby na žlutavé, jemné a pevné látce naznačovaly, jak pevně látka přiléhá... ona zas měla šílenou chuť mu šáhnout na bouli v rozkroku, nechat se briskně okouzlit inspirací okamžiku... "mlč dál, ty hlupáčku, teď si budeme hrát mlčky na doktory", ta slova už měla na jazyku, už si představovala.. a skutečně, jako by veden neúprosným osudem naplňoval její nevyrčené přání, se jí brzy začal dobývat do úst a šátral tam jazykem svým... brzy se muckali jako dva zajíčci, u panáčkování v jejich případě zažehlé jiskry nezůstalo... chvilku jsme je nechali o samotě a hle, už tu byla nahá těla, rozlícená napětím prvního a dost možná ne posledního poznávání pohlavních zákoutí...
Žádné komentáře:
Okomentovat