Z nezvykle ošuntělých ulic, které obepínaly úzké chodníky, burácely zvuky bohapusté pitky chudých Romů... nejprve se točili v kruhu na Přednádražní a později u kostela.. farář jim pokynul: "Pánbůh vás opatruj, cizinci!" a třebaže se nemohli zbavit pocitu, že je ten pán trochu hňup, nemohli se ubránit jistému pocitu závisti... Konečně se vypoklonkovali z nesmírné boží péče o jejich blaho, taky brzy našli ten správný hotel.. bordel.. teď ještě najít vchod... do takové poflusané, na pohled i na poklep celofánové budovy se vchází obtížně, je to ořech.... a ještě hůř se opouští, protože za málo peněz si v průběhu krátké chvíle užijete hodně srandy.. a nikomu se nechce dobrovolně opouštět rozjetý vláček zábavy, zvlášť když nehrozí srážka s mostem....i když to obnáší prcat stokilovou smradlavou a v podpaždí neholenou cikánu, která snad měla Downův syndrom (?).. minimálně žvatlala.. o daních a smrti... jak stará čarodějka.. jejíž osudy sdílela.. jak sama poznamenala při zvlášť krkolomném mrdu... protože vážila přes metrák, praskl laťový rošť v posteli a my se zřítili do útrob jejího těla.. tedy na zem..představoval jsem si, že se mi někdy zadaří číslo s nějakou obzvlášť dajnou dívkou a že bychom mohli mít nehody.. sexuálního rázu.. ale ne že to bude s tlustoprdkou, černou jak moje boty na pohřeb..
Vůbec mají v sobě pohřby cosi povznášejícího.. kolikrát víc je v nich pokory a zádumčivé naděje než třeba při mši v kostele.. dokonce i líp se lidi oháknout, když jdou pohřbívat známého, kámoše, kolegu z krčmy... kdežto v kostele nosí svršky, co mají na sobě i přes týden.. aspoň jsem si zatím nevšiml šviháka, který si veme lázeňské hadry a jde si po vzoru sv. Františka zazpívat roráty do kostela...
Lidé mají vesměs pěkné černé šaty, smekají klobouky nebo sundávají kšiltovky, zírají na rakev, namáčejí se svěcenou vodou, chovají se vážně a zbožně a nikdo nesmí dělat (a taky že nedělá) laciné vtipy jako jinde v životě.
Žádné komentáře:
Okomentovat