Nosit ji na rukou

Tichým, vemlouvavým, téměř zlomeným hláskem cosi drmolila, ale nebylo jí valně rozumět.

Znělo to jako:

"Net--res-tej ---- mě, pro -- sím." (pláču*** nikoho nezajímám*** snažím se přežít***)

"Jak si přeješ, potrestám pouze tvoji zadnici."

Načež se ozval její přerývaný nářek. Vůbec plakala jak najatá, po celou noc, co si jí užíval. Zbičoval ji a polil voskem, až se mu přestávalo líbit, jak na těle vypadá. Nicméně si pouze vybíral část manželčiny povinnosti.

Tak to stojí v Ústavě. Vzali jsme se před společností i před Bohem, takže musíme kopulovat, když jsme žena a muž. Tak nějak zhruba to stojí zapsáno v listnách černé na bílém a co je psáno, je taky dáno. "Takže máš utrum," zrekapituloval svůj výklad plačíčímu uzlíčku neštěstí, které mu leželo u nohou schouleno v řetězech a který vypadal víc mrtev než živ.

"Kdybych jen věděla, jaké monstrum si přivádím k oltáři," sténala. Trhala si vlasy v chomáčích, stále znovu a znovu se pokoušela doplazit se ke dveřím.
Myslela, že si užije fajnovou svatební noc. Ale fajn moc nebyla. Aspoň pro ni ne.

Tou lesklou, šlemem olezlou hračičku, co má obvykle v trenckách, ji nekompromisně strkal do úst, pokoušela se mu ho ukousnout, ale nenechal se přechytračit - později se s ní otíral o její poraněné závojíčky, než do ní tvrdě vstoupil.

Její kozy byly jako dva kousky dortu, v němž bylo obsaženo všechno. K pití by si teď nejradši otevřel láhev kulmbašského, políl jí ty dvorce a kousal je do krve! Nach vína a rudá krůpěj krve by sice vedle sebe byly k neroznání, ale tím líp, aspoň nemusí litovat, že je prolívána krev tak prvotřídní manželky.