Sdílím s tebou tajemství

Někdy, jak stárnu a uvědomuji si svou smrtelnost, si až zarputile přeju, aby se mě nějaká dobrácká postavička, maminka s děckem nebo děda o hůlce, zeptala v nějakém bufetu při metru, co to piju v tom zdeformovaném kelímku. Víme, že je těžké mě zastihnout střízlivého a že většinou cucám bacardi a tuzemáky a vůbec nic svěžího, ale kdyby se mě někdo takhle po sousedsku otázal, řekl bych s ulehčením nebo možná až příliš skromně, bál bych se asi, že by se ta chvilka nutně rozpadla.

"Piju čaj," a přál bych si ze srdce, aby dál se ptal, jestli anglicky nebo ukrajinsky nebo třeba vietnamsky:
"Ták? Šípkový?"
"Ano, milý příteli, piju šípkový čaj..."

Něco jiného než stupidní formulace dotazů při v nejroztržitějších rozpoloženích na nicotnosti, na malichernosti a nepatrnosti, na počasí a kolik kdo naměřil po ránu v ústech teploty, kterými jsem zavalen po celý rok a po celý život, by mi vlilo trochu naděje v lidstvo do žil!

Marie Mancini, kterou prcal dokonce i kardinál Mazarin, by mohla vyprávět, jaké to je žít s nesvědomitými Italy na hromádce. Spousta lží, dramatických výstupů i bití v posteli. Nic, co by citlivá ženská duše mohla dlouhodobé snášet a nezastárnout při tom v jízlivou štětku.

Nemoc a smrt vlastně nejsou tak vážné, je to jen jakési lajdání, vyskytuje se jen tam, kde jsi v životě nízko. A pak zas přejde a nebo taky ne v případě těžším, nicméně není důvod být smutný, když jsi mlád. A když si stár, tak se vlastně na smrt i docela těšíš, no nemám pravdu?

Byla slabá - jen strach jí dodal síly. Měla příšerný strach, protože v tu chvíli poznala, že musí umřít.

Ale ne, smiloval jsem se nad vámi.

Konečně vám prozradím něco, po čem vaše ženská srdce prahla.

Naučím vás zbavit se pochybnosti a užít zbytek vaších dní ve štěstí.

Zamyslete se, holky. Obdivujete hrdiny v románech? Přejete si je poznat i v životě? Možná jste horlivě odkývali na znamení ano, prosím!

Jenže hrdinové šli na smrt. Zbabělci, kteří ztuhli, utekli nebo se schovali, přežili. Pouze jejich spermie a vajíčka putovaly dále a my jsme jejich potomci. Spermie a vajíčka hrdinů šla do hrobu. Charakter heroů je sice zapsán na papíře, ale nemůžete se s ním mazlit v postýlce, proto si napříště dejte pozor na to, koho si chcete pustit k tělíčku blíž...

Pokud chcete být šťastné, musíte se zprimitivnit. Odteďka žádné intelektuální čtení o orgasmech před spaním. Vlastně vůbec nikdy.

Žádné sofistikované metody milování s přítelem. Prostě si lehnete na záda, přisajete se šamstrovi na ústa, stáhnete si kalhotky, šup sem nebo šup tam, po chvilce se zhasne lampička a jdete chrnět.

Denní režim omezíte na práci (dobrá je si mírně pochodit, utírat stoly atd.), školu a exkurzi do Billy za potravinami ve slevě.
Tím se zaručí maximální bdělost mozku.

Nikdy neháčkujte, nepleťte, nikdy neprovádějte netypické manuální činnosti, pokud je nemáte zautomatizované, jako třeba výměnu zámku nebo třeba instalaci trezoru.

Ventrikulární systém mozku je při takových drobných mechanických činnostech jednosměrně zatěžován a vytváří nevyváženost funkcí v druhé hemisféře... nebo každopádně v hypothalamu.

Mnoho lidí spoléhá na zásadu, že láska vše přemůže. Bohužel, většinou to neplatí, což historie mnohokrát dokázala. Problémy se vždy vyřešily mnohem snáz a také rychleji násilím než vlídným slovem. Proto nikdy nespoléhejte na velkou lásku. Ale daleko klidněji buďte cynické šlapky, které hodí svého milého přes palubu. Když vás podvete, nezhroutíte se, ale místo toho si najdete s nedotčeným srdcem jiného píchače, kterého podvedete zas vy s tím, který má hezčí kreditku.