Nový prvek násilí

Zámožnost je počet měsíců, které přežijete při současném stylu života s penězi, které máte k dispozici. Takže jsme všichni chudí! Dnes trapné kydy zhýralého o šílenství vztahu.

Pod tmavým vlasem tvář mu hnědne, kdykoliv pohlédne na boubelatou dívku, co stojí v kruhu mezi ostatními tanečnicemi na parketě a toporně zvedá nohy, haxnami máchá do rytmu jak smyslů zbavená.

V ústech mu jiskří radost, kdykoliv ona mu pohled, s ruměncem, opětuje. Teď by mu nevadilo poprosit ji o laskavost. "Šla bys támhle do těch kopřiv? Chci ti něco ukázat."

Ani velmi drsné ostružiní by mu nevadilo, aby té poněkud robustnější slečně ukázal, kdo vládne mýtince u lesa...

Dlaně by se té přitloustlé slečně otevřely na znamení souhlasu. "Ano, chci být tebou zde označena neskonale něžně, v těchto nehostinných křacích nedaleko Vyškova, chci zde se ti oddat, můj nabíječi nejsladší, můj Napoleone, přísahat na tvou gloriolu."
Načež on by ji trošku posměšně trkal a smál by se při tom. Doufám, že s tebou neskončím jako onen dobyvatel u Waterloo, mihlo by mu v nestřeženou chvíli v toku myšlenek.

Až by hrdličky skončiily setkání, dlaně jich by se spojily a šly by, sloučené nevinným hříchem, směrem k ubytovnám nebo panelákům, kde spravedlivě bydlí.

Za tři roky cajdáků bez fantazie, přílišné důvěrnosti, nesmyslných půjček a šetření na dovolené, za necelé dva a půl léta rozmrzelosti a hlavně za rok, co si už všecko řekli a všecko o sobě vědí, se jim narodí špunt. Saje vděčně životodárné mléko z prsu matky. A odstavit jej od matčina prsu, to by byl hřích, s kterým by se nikdo soudný nesrovnal. I novopečený tatínek si užívá pohled na ten nově tvarovaný výčnělek bývalé milenky a oddává se nebezpečnému snění. Možná není tak zlá. Ještě s ní zkusím promluvit, to znamená v řeči cápků pohladit ji v klíně, když zrovna nemá menstruaci a když není nasraná kvůli tomu, že jsem jí nedal dost ze své výplaty. Jen jinými slovy, rozumíte. Byla to věčnost, den, či jediná noc, co jsme se přetahovali o to, komu zůstane delší konec sirky?!

Dlouze a obezřetně by přemítal, kdy ji má sdělit, že syn je sice fajn balíček, se kterým pořád do budoucna jaksi počítá, přesto se mu ona čím dál víc začíná vzdalovat. "Máme, víš, určité problémy, všimla sis přece, že spolu takřka nemluvíme, ty jsi pořád někde s kolegyněmi a když už jsi občas v domácnosti, nemáš vlastně čas mi naslouchat, cítím se tak osamělý, tak přitrouble, a chci tě ubezpečit, že tak zničeně se žádný chlap cítit nesmí, to je jeho konečná, a tak jsme teď u konce, s tebou bych skončil na odpis, radši to utněme, dokud jsme mladí a při síle si vychutnávat každou sekundu života plnými doušky."

Ona by ani neuznala ho hodna pohledu, jen by se červenala studem a vztekem a že dopustila, že ji tak vysává, tak ponižuje, že ji nedopřeje ani pořádné orgasmy, ani cetky z krámu, ani volný čas. "Ten ubožák, ten pecivál. Ten zatracený neznaboh. Že jsem mu kdy roztahovala nohy, větší chybu jsem nikdy neudělala, a teď za ní budu pykat, dokud se nerozvedeme a i deset let po tom budu pykat, nepřímo, protože když splácíme dům...bude mi chybět jeho díl, ach bože, proč mě tak jen trestáš?" Tak by asi blouznila jak z těžkého sna.