Seskupování slov

Pokusím se tentokrát o šibeniční příspěvek. Kdo nemá trpělivost, ať prosím přeskočí až k dílu!

Ne že bych měl v klobouku divů vyložené zázraky, jež bych mohl uchopit v rukavičkách a vytáhnout před rozjásané obecenstvo, to rozhodně ne. Při mých toulkách na látkách měnících vědomí jsem si však v průběhu života vytvořil určitý omezený přece, přesto velmi podnětný seznam stránek, kam se uchyluji, když mě bere nepokoj, když mou roznícenou mysl zachvátí horečka smyslů a když usedám s úmyslem vypotit do bílých ačtverek něco čtivého, něco, z čeho by me malé fanynky, které už vyrostly ze štramplí a místo vařeček a vibrátorů ve skříni řešící dorostlý život čerstvých matek, všudypřítomné kojení a plínky s křídelky, měly aspoň malilinkou radost.

Tou stránkou je https://diymfa.com/writer-igniter, rozněcovač pisatelův, zažíhá ho ještě zaživa, vnitřně rozpaluje, aby v něm probudil spící rezidua paměti a zachytil ony převzácné, dojné momenty v něčích ubohých, bídou a nesnázemi kořeněných životech, ať už to byla španělská uklízečka veřejných toalet nebo postarší instruktor stepování, které tu a tam pozorné oko rozžehlého zachytí uprostřed davu obyčejných a které vycítí, že takováto individua se narodila snad jen proto, aby cípy jejich skrz naskrz posraného života igniterem rozžehlý zvěčnil.

Nebo je aspoň ukázal na blogu.

Tedy dnes to bude o obživlé soše, která musí prchnout před tím, čemu se zde říká fortune cookie. Samozřejmě zápletku navrhl počítač, sám bych na podobný nesmysl nikdy nepřipadl. Nevím, zda v ČR existují už motivační cookies, které obsahují rady, triky, citáty nebo i otázky z oblasti zcela unikátně nezajímavé a které údajně mají nositeli zajistit nebo minimálně přislíbit porci štěstí. Jedná se zde nejspíš o nepřímé působení obchodníků na zakázníky prostřednictvím efektu Galateii, protože kdykoliv se k fortune cookie dostanu, následující týden se nese ve znamení endorfinů a zvýšeného úspěchu. Divné, řeklo by se, divné ano, fungující taky ano.
Experti přes vypravování a natahování nudného románu na tři stovky stran mají zaručený tip, jak jednoduše docílit, aby jejich čtenář neusnul při prologu.

Využijte jednu z pěti, nebo klidně i všech pět archetypálních postav, které vašemu hrdinovi budou nadhazovat ego, držet ho při zemi, působit erekci, motivovat k boji nebo k rezignaci a máte jedinečnou přehlídku všech možných kombinací děje, která se v moderních vypravovacích postupech užívá.

A) Nemésis - všichni tuší, že se jedná o zlou postavu, která je od začátku až do konce vykreslena v negativních barvách. Jsou připraveni ho pověsit za koule do průvanu, třeba i bez důkazů. Voldemort.

B) Nejlepší kamarád - ve chvíli, kdy novela spěje nezadržitelně do bodu, kdy se spolu dvě hlavní postavy chtějí vyspat, třetí vstupuje na scénu a brzdí je, takže se buď ženská začne s ním hádat a plakat jak labilní chovanec ústavu nebo mezi dvěma chlapy dojde k roztržce - velmi typické rozuzlení. Ron/Hermiona/Harry.

C) Mentor neboli rádce - stojí při každém rozhodnutí a poskytuje cenné poučení, je velmi distinguovaný a celkově působí jako rodič hlavního hrdiny, který myslí jen na dobro svého potomka. Jako rodič se plete a je jen obtíž. Tenzin z The Legend of Korra.

D) Předmět lásky - i když tradičně bývá opačného pohlaví než ústřední postava, není vyloučeno, že někdy je stejného nebo aspoň podobného, může to být překrásná panna, která se rdí, když jsou jí předloženy necudné návrhy nebo třeba uštěpačný vysoce inteligentní mimozemšťan. Julie Capuletová, Taťána Larinová.

E) Šašek neboli The Fool - známe ho i jako blázna, plácá nesmysly a kření se, není na škodu mu trochu přidat, aby byl nadupanější, takový Joker z Batmana je jak A, tak E a teenky ho přitom pořád baští.

Klaudie

^{splyne v tanci lehce}

^{se září volánů}

^{na rozběsněných parketách}

^{kroutí se Klaudie}

Bílý rozepnutý plášt připomíná andělská křídla. Stál tam v celé své velkoleposti monstrózního mozku, zpocený jak tenista. Teď, když skončil své dílo, vypadají jeho křídla poněkud schlíple, přesto jeho postoj vyzařoval numinózní lesk patologického vědce už z dálky.

Na pitevním stole se válí kousky hlíny, je tam vměstnán korpus nějaké, nejspíš ženské, ještě schnoucí, bytosti, není až tak z hlíny, spíš z kameniny, pojí ji dohromady velmi tvrdý kamenný střep. Bradavky měla pokovované nějakou pokročilou plastikou. Vypálil ji bez použítí sádrových forem, jen tak z rozmaru přírody ji dal podobu.

Stavěl a stavěl ji pomaličku, jako když vlaštovka staví hnízdo a přitom neustále myslel jen na jedno. Až ji dokončí, bude jen jeho, nebude patřit nikomu dalšímu. Stačila ovšem jediná vzduchová bublina, na místě, kde by to bolelo, třeba na ňadrech nebo na zadku, a celá práce by přišla vniveč, tak jako už zatím pokaždé za neuvěřitelně dlouhých deset let, kdy se marně pokoušel stvořit dokonalou sochu, která by jen tak mimochodem také žila. O což se postará nejmodernější fylogenetický čip umístěný v její vagíně, kam nepronikne kromě jeho ocasu, nosu a prstů již žádný další objekt.

Vasil Smítko nebyl jen tak všední sochař a doktor, byl to taky vážený člen zastupitelstva města a neobyčejný karbaník. Říká se, že obral všecky větší casina o značnou část majetku a jen díky svým karetním trikům si mohl dovolit splnit sen. Postavit si ženskou na míru, která by neutíkala za jinými bývalými partnery, ani když ji vyfackoval nebo příliš seřval jak venkovského fakana, který se kasal známkami v žákovské. Dotyk tvrdého a měkkého zároveň těla, když ji dal povel, aby povstala ze stolu a ona se náhodou otřela kozou o jeho bok, rozproudil Vasilovu krev do varu. Ač byl okamžitě připraven zasunout do ní, strach z poskvrnění tak božského artefaktu jeho nadšení mírnil, až jej přece jen načas zastavil. Mezitím kontroloval na počítači, zda všecky sensomotorické kamery snímají její svůdnou chůzi bez vad. Procházela se pomalou, hopsavou chůzí, odpruženým, vysokým našlapováním člověka trpícího ataxií. Při předsunutí nohy ji vysoko vykopávala do vzduch a pak těžkopádně zadupávala při dokročení, jako by chtěla zabít nebezpečný hmyz. Byl to věru strašný pohled, nu což, příště se na pohybu zapracuje, pomyslel si. Když jí dal pokyn, aby se předklonila, zády k němu tak, aby mohl prověřit její ženské ústrojí pohledem sochaře, hezky z patřičné dálky i přes dostup, který je dělil, slintal blahem. Zapomněl dokonce takřka v tranzu i na záchod, což nemile pociťoval, když se mu začal ozývat močák. Náhle cosi zapípalo a zároveň se na její překrásné lebi pod kudrnatými černými vlasy rozsvítila červená kontrolka. Vasil se vyděsil. Náhle zasyčela, z hrdla se jí vydral sten. Vasil přiskočil, aby ji polapil, než upadne na podlahu a roztříští se na trilión střepů. Právě včas. Signál, který vyslala, znamenal, že je unavená a musí ještě spát, než nabere síly k další chůzi. Starostlivě ji vzal do náručí a odnesl do manželské postele, obětavě ji zakryl dekou s medvídky, i když necítila teplo ani chlad a šel znovu do pracovny, kde celou noc bádal.

Nejvíc se obával toho, že až dokončí kalibraci, nebude jí nic bránit odejít z domu, když bude v práci. Jakmile je totiž aktivovaná, je už jen ve své moci. Může ji sice donutit silou, ale ne zas příliš velkou, protože jakkoliv je tvrdá, on sám nejlíp věděl, že je dosti křehká, mohl ji např. postavit k plotně a dát ji příkaz vařit mu roštěnou, mohl ji shodit do postele a užít si její hliněné vnitřnosti, ale už nedokázal přinutit čip, aby zrušil její poloautonomní rozhodování, neb z něj byla živa, signály probíhající její tektonickou architekturou, proudící jak míza v stromech sem a zase zpátky, rozlévající se jak žluč nasraného traktoristy, když se musí v poli zastavit a otočit, nemohly být utlumeny, sic by to znamenalo postupný rozpad struktury, která dovolovala jí být při vědomí.