Nájezd hordy

Trošku jsem kopal v análech. Víte, že nemám na mysli lidské zadky, nýbrž prostě kroniky našich předků. V nich se píše, že kdysi se ve Francii sdružovalo hnutí hračičkářů, kteří si vymýšleli všelijaké triky, když měli tvůrčí blog.
Ne že bych byl zablokovaný nebo zakomplexovaný, chraň bůh, přesto jsem jejich vynálezy využil a ze slavné anglické básničky Počítání od Margarity Engle jsem vzal úryvek a vytvořil počeštěnou, přegooglovanou, pooulipovanou verzi. Zní to složitě, že? Jenže je to prosté jak koňské hovno!

Přišel jsem do plastikárny v Panamě, abych kopal
Osmý dřevokaz rány,
ale bylo mi řečeno, že bílé čepelky
by nikdy neměly být viděny pracovní stanicí
s show-offy, tak jsem si vzal politický strop, a teď jsem byl převeden
na centimetr.

Robím právníka, počítám dělníky,

kteří žijí v ostrých předmětech a ti, kteří žijí na útěku, funkce,

které jsou příliš rozzlobené pro udržení pracovní stanice pro simulaci v polévkové lžíci,

kde vědí, že ostatní

vydělají jak gondolier.

Když z pasáže uvidí počátek,

mají strach z kalhot,

i když nemůžu už je umět -

teď vše, co potřebuji, je rekreace jejich plen, agresorů,

brousek a barvy.

Již zítra očekávejte majstrštyk!