Nakonec holka slízne smetanu

Takže tolik o Cyrilovi a jeho minulosti. Jelikož byl maličko unavený po vyčerpávájícím stání na poště, kde si vyřizoval příspěvky na bydlení, zachtělo se mu trochu složit údy na pohodlné polstrování Českých drah a pokud možno si zdřímnout. Teď, když procházel po vlaku jako homo erectus, si pořád opakoval starou známou písničku. "To ona mě opustila, ta zmije, ne já ji."

Neuškodí, když občas v návalu nostalgie zabředneme do bahna minulosti, jen pokud si přitom nepotřístíme hlavu nějakými splašky. Jenže Cyril patřil k lidem zarytým v lásce i nenávisti, takže těsně po tom, co se z jejich vztahu s půvabnou drzou studentkou vytratila veškerá romantičnost a potom, co ji zardousil, říkal si Cyril, že by se mohl sejít s kamarádkou Magdou. Takže se domluvili a chlastali malinová piva, když tu ji pod barovým stolem chytl v rozkroku a hrábl ji do kundy. Magda se dost podivila té reakci, ale jelikož věděla, že po alkoholu člověk má těkavé sklony, nenechala se rozhodit a čekala, co z Cyrila vypadne.
"Chci tě, nádhero, toužím po tobě jako po doušku armagnacu. Tuším, že jsi ta pravá, abychom naplnili svá těla běsem vášně a obtěžkali své pudy dravostí obapolné přitažlivosti." Tolik řekl bez ostychu ke kamarádce a ona, čím déle s ním byla, tím zmatenější se stávala, dřív pro ni byl jako brácha, chodili spolu na nákupy, učili se na zkoušky, společně s Irenou (tou půvabnou studentkou) navštěvovali hudební festivaly - ano, byli si blízcí jako sourozenci a cítila se s ním často, že se procházela po jarní duze unášena nejasnou vzpomínkou na sladké příští, ano, přesně tak - a tak byla až vyděšená nyní, když musela mlčky poslouchat, čím krmí její nevinnou krev to zvláštní prase. Začínala se Cyrila bát primárním strachem, uvědomila si s rostoucím zděšením v očích.

Jenže jen vykoktala:
"Tak to ne, co by na to řekla Irča?"

"Kal na ni, je to káča, od teďka jsme jen my dva."

"Víš,.. něco je s tebou špatně. Mám pocit, že jsi moc uzavřený, poslední dobou se chováš jako bys spokl tři zlaté vlasy Děda vševěda." Trošku se zavrtěla v židli, zkřižila ruce na prsou. "Jsi hnusák od pohledu, ale nikdy jsem si nemyslela, že bys zradil děvče!"

Cyril se jí díval upřeně na prsa. Pak prohlásil:
"No to je jedno, Irena už stejně nepřijde."

"Jak to? Nepřijde? Co se stalo," začala vřískat Magda, "cos s ní udělal, ty chcípáku, ty špindíro, snad jsi ji neublížil!"

"Neublížil, jen je mrtvá."

V Magdě jako by se cosi zpřetrhalo, obličel dostal barvu shnilé švestky, odtáhla se rychlostí světla a chystala se utéct z dosahu té prašivé příšery, jenže Cyril ji ostře chytl za ruku a překotil zpět na židli.

"A pokud mi teď nebudeš po vůli, čeká tě stejný osud," zachechtal se Cyril. "Neboj se, moc netrpěla, měla to za sebou rychleji než tvůj děda v eldéemce."

Magda plakala a třásla se jak osika, zatímco ji Cyril ohmátaval stehna a sápal se jí pod blůzku.