pondělí 1. ledna 2018

Na lůžku spí pán v čisťounkých hadrech

Následující příběh se odehrál přesně tak, jak je zapsán. Mrzlo tehdy, až chřestily kosti. Právě v této chumelenici se Cyril Konipásek ocitl ve vlaku Českých drah. Říkáte si možná, co je ten Cyril zač a proč jezdí vlakem? Když máme takové možnosti a můžeme využít třeba tramvaje nebo kabriolety. Tak já vám povím, proč vlakem. Cyril byl totiž tak trochu mimoň. Dělal věci, které ostatní pokládali když ne za přihlouplé, tak rovnou za příčící se zdraví, za veskrze zvrácené měli lidi věci, které student Cyril dělal ve volném čase, ale i mimo volný čas, při studiu.

Sotva se vyhloupl do vnitřních prostor vlaku, jeho zvláštní tvář posetá pupínky a se zaječím pyskem výrazně kontrastovala s tvářemi vážných lidí, kteří přecházeli uličkami vlaku a hledali si vlastní místo k sezení. Nezapřel své dětství strávené víceméně s řezníky v masně, kteří z něj chtěli udělat vraha koní, krav a dalších zvířat, třeba psů, které si lidi ve své nenažranosti kupovali ke spotřebě po kilech.
Býval taky trochu v područí krutého otce, tlustého již, letitého pána, který rád odřezával slepicím hlavičky, jenž sice vypadal jako sňatkový podvodník nebo školní inspektor, ale celou duší byl sprostý starosta v Hodoníně nad Moravicí. Ne že by ho mlátil, ale občas ho podroboval takovým zkouškám, že z nich Cyril ztumpachověl. Dočista ztratil přehled o tom, co je v životě dobré nebo zlé, čeho se přidržet a co pustit z hlavy. Tak například v šestnácti musel jít do hampejzu a začít si honit před zvlášť pěknou lehkou holkou. Ne ji tam ojet nebo co, pouze dostal příkaz od otce tam jít, sundat si kalhoty a masturbovat. Představte si to zděšení nebo nejistotu mladého klacka, který si má vyhonit před vyhlášenou princeznou šuku? Nebude si mi smát? Není to divné? Když jsem sám ještě nezasunul, takhle si před ní šahat na mého cvaldu? A podobných otázek měl habaděj, takřka žil v pochybách, jestli to celé není jen hloupé spiknutí proti němu s úmyslem mu pošramotit sebědomí a tak dál. Tak samozřejmě vždy dělal, co mu otec kázal, až už pak jen chodil od ničeho k ničemu, zklamán, zesměšněn, potřísněn nechutí k sobě i ke všem okolo. Že absolvoval techniku a vydal se studovat do Prahy srovnávácí dějiny filmu, to byl sice ušlechtilý, leč poněkud nedomyšlený plán. Netušil ještě, že hluboko pod povrchem jeho ega už doutnalo potlačované puzení k nějaké protiakci, rebelanství, k zhýralostem všeho druhu. To se dověděl až na studiu, když potkal pěknou slečnu, které mohlo být tak dvacet. Seděla tam na židli jako ztělesněná bohyně klidu. Podíval se jí zpříma do očí a ona ten pohled asi na dvě vteřiny velmi drze, jako kdyby jí patřila třída, opětovala. To rozhodlo o krátkém románku. Dostávali se sobě pořád blíž a blíž, ať z toho byly hádky na ostří nože, tehdy se v něm probudilo to agresivní, vražedné zvíře raněné v dětství a tehdy ji začal považovat za pouhou věc, panenku na hraní, u které stále méně rozlišoval, jestli ji přidusí nebo rovnou udusí.

Žádné komentáře:

Okomentovat