Když jsem dnes usedal do svého trůnu, spatřil jsem na zemi blýskat se deseticent. Jako herec jsem držel kamennou tvář, jen reflex zloděje mě zlomil v pase a já se pro minci prkenně sehnul. Jak víme, síla lidské vůle spočívá ve schopnosti nenechat životu nasrat vám do talíře. Protože když nemáte co do huby, málokdo sáhne po smaženém hovnu, daleko raději se vydá do ulic a sbírá zbytky z kontejnerů. Jestliže dvorský balet středověké japonské společnosti znal etiketu a vybraný kodex cti, pak se tato schopnost být organizován rozhodně nepřenášela z generace na generaci a z území na území.
Nó se odehrávalo při loučích, u svatyň, byl to něco významného, jako když utichne hučící vítr nebo vám zapraskají kosti v místnosti bez zrcadel, kdy se bělost horka plazí do dutin vašich vysušených těl. Jestlipak vaše stará zná roli, kterou ji přisoudila společnost a jestlipak se v ní vyžívá, když je tak strikně zadána. Protože její pohyby jsou stále tytéž, navlečená do hermelínové látky, vznáší se v kuchyni jako přízrak, než ji radioaktivní izotop vodíku osvítí (ale bacha, je to jen teoretická záležitost, nezkoušejte na ní tritium) a ona se jak jaderná fúze vrhne do peřin, kde si chce užít přirozeně s veselou bodrostí rozkoší mládí! Kučeravé vlny jejích beránčích vlásků se rozpletou jako střemcha a ona si bude mastit pipku, s nějakými těmi vzdechy! Ženy jsou jako třaskavá směs, slovy dělají velký rachot, ale činy málo působí!
Zatímco tam tedy leží, nestranný pozorovatel vše sleduje od dveří jako Mefistoteles, boří mystické představy o ženě samoploditelce a dopouští se právě největšího zločinu, totiž zrady, když v nadcházející sekundě uvězní její duši. Rozvalená v posteli je nyní madona, co se nechá fotografovat a své extravagantní fotky pošle internetům - splněné přání těch, co si pouští porno.
Nedostatek místa, pokoje plné haraburdí a navíc ji čeká bolestná zkušenost. Potom, co ji přítel vyfotil a ona se uspokojila, nastává návrat do života. V něm je užeji připoutána ke stárnoucímu otci, doslova chátrajícímu před jejíma očima. Znal jsem zedníka z Ratiboře, který byl závislý na pachu sklolaminátu. Když se k němu nemohl dostat, odcházel do šenku a popíjel do zavíračky. Přemýšlel, jestli má pivo uspokojivý říz či pěna jest obstojně natočena?
Peklo jsou ti druzí...
Teď zas něco o kancích.
V lidských genech je zakódován sklon k polygamii (mít hodně dětí, geneticky pestrých) i k monogamii (dítě homo sapiens se vyvíjí dlouho, nesmí být zabito novým samcem matky). Proč tedy legálně můžeme mít jen jednu manželku? Lidé odjakživa hledali zdravý průnik mezi těmito touhami. Velcí mužové na východě například budovali harémy. Jiní po čase založili novou rodinu. Králové předávali trůn dětem, které měli oficiálně s královnou, k tomu si pak pořizovali libovolné množství levobočků. Abrahám, Jákob, Mojžíš a další biblické postavy rovněž žily polygamně. Mormoni proto dokonce učí, že mnohoženství je speciální zjevení prorokům od Boha. I genofondu lidstva by zřejmě prospělo, kdyby alfa samci plodili více dětí, a beta samci méně. Evoluci totiž zpomaluje, že i slabí jedinci dokáží přežít. Monogamie pak leckdy způsobí, že se dokáží i rozmnožovat. Je-li polygamie tak přírodně přirozená, potvrzená i Biblí (která jinak zakazuje kde co) a výhodná pro budoucnost lidstva, proč je dnes tak netradiční? Monogamie je totiž výhodná pro beta samce. Když se menšina alf uskromní, na betovskou většinu zbude více. A ne o trochu! Známe případy, kdy měl jeden muž tisíce žen! I někteří mormonští vůdci v devatenáctém století zvládli okolo 50 manželek.
Žádné komentáře:
Okomentovat