neděle 3. září 2017

Na kost vyhublý, žlutý jako velkopáteční svíce

Déšť ustal, ale těžké krůpěje pořád ještě šelestily pod korunami stromů. Robert vše vyžral jako kobylka, ani listí na stromech po něm nezbylo, takže ani jediná konzerva. Myslel jsem, že se vydáme na cestu ještě před půlnocí, ale místo toho jsme se utábořili na divném palouku a pomalu a pohrouženi v těžké myšlenky usli.

Žádné komentáře:

Okomentovat