Zamiloval jsem se. Dlouho jsem prožíval peklo. Zdálo se mi o ní každý den. Nemohl jsem jíst ani spát. Kamkoli se ona vrtla, dorazil vzápětí i můj stín. Pološílený láskou, na pokraji zhroucení, rty opuchlé od líbání vlastního polštáře, kterému jsem celých čtrnáct dní šeptal sladké hlouposti, jsem ji zastavil a zeptal se: "Chtěla bys se mnou chodit?" "Ne," řekla. "Píchat?" Úsměv pověděl víc než tisíc slov.
"Tak píchat bys chtěla?", ujištoval jsem se, i když jsem už tušil, že je ruka v rukávě.
"Ano, bože," vyjekla jak s vibrátorem v rozkroku.
Žádné komentáře:
Okomentovat