Byla neobyčejně hezká dvanáctka, ačkoliv měla lupus a rudé oči. Její tvář vykazovala symetrii sloupů vysokého napětí, její postava signalizovala připravenost na anální styk. Trochu podmračena se vrhla do víru drog. Zneužívala barbituráty. Její nejskloňovanější slovo bylo benzedrin.
Narodila se alkoholickému páru, přílišné troubení do nebeských trombónů způsobilo, že v osmi potratila.
Od té doby do patnácti let měla její tvář barvu mrtvičnatě zsinalou jako hřbitovní mramor.
Pak potkala skromného inženýra, který vynalezl bránu pro cestování časem. Skočili si jen tak z hecu z roku 1970 do roku 2000 a nevěřili vlastním očím, nic již nepoznávali. Doba se změnila - dlužno dodat, že k horšímu. Nestáli již frontu na banány a mlíko. Mohli cestovat levně do zahraničí. Vzali se na Kubě. Na líbánky odjeli do Kuvajtu. Tam poslouchali trylkování hejna pestrých ptáků, on je pak sestřeloval vzduchovkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat