Do letní noci zaznívala z domu mého souseda hudba. V jeho modrých zahradách přecházeli muži a děvčata a pohybovali se jako noční motýli mezi šepotem, šampaňským a hvězdami. Už jsme s Denisou spali, když mě probudil ten zvláštní zvuk. Jako řachot rozbíjeného nábytku. Bylo dlouho přes půlnoc a já byl jako vždy v dost podroušeném stavu, Denča spala jak přizabitá, vždyť taky byl, dal jsem jí do těla co proto. Měla však jako v té době pokaždé blažený úsměv na tváři.
Vyhlédl jsem z okna, co to tak divně křupe a taky že jo. Nějaký darebák tam venku měl obrovské demoliční kladivo a rozbíjel právě jakýsi stůl. Nechci říkat, že svíral v rukou strašlivou zbraň, to by znělo jak z laciného porna, ale ten chlapík si tam prostě nic nedělal z nás, co jsme pokojně spali a plnil dál svůj prazvláštní úkol - skoro jako by sám osud mu uložil, aby tam do půl pasu svlečen rozbíjel prkýnka na maděru. Okno jsem zavřel a vydal se zas do postele a i když zvuk utichl asi po patnácti minutách a děsivém proklínání toho individua, až do rána jsem nezamhouřil oka.
Žádné komentáře:
Okomentovat