Netušil jsem, co vlastně hledáme. Možná jenom nějaké místo, kde bychom na pár minut utekli horku, opatřili si sendvič a sklenici tatranského čaje a naplánovali si, jak se dostat dál na západ. Museli jsme někde špatně zahnout, protože jsme se ocitli ve slepé uličce před bordelem a kasinem Lotos.
Vstup tvořila obří neonová květina, jejíž okvětní lístky se rozsvěcely a blikaly. Nikdo nechodil dovnitř ani ven, ale lesknoucí se chromované dveře byly otevřené a vydechovaly klimatizovaný vzduch, který voněl po květinách - možná lotosech. Nikdy jsem k žádnému nečichal, takže jsem to nevěděl přesně.
Až portýr mě nenechal na pochybách, že jsme tu zabloudili snad jen omylem.
"Ahoj, nechcete si provětrat peněženky u nás v kasinu? Slibuju, že nepřijdete zkrátka."
Tak nějak začal ten chlípník. Stačil mi jediný pohled, abych věděl, že není normální. Normální lidi jsou nudní, to je fakt, ale aspoň nezabřednete do něčích hoven a že jich bylo v Lotosu habaděj.
Všichni kromě mě přikývli, že to teda zkusíme, jen já se tvářil rozpačitě.
Ostatní tedy šli v doprovodu průvodce a já ještě pár minut přešlapoval z paty na patu před vchodem, než mě Jiřina zatáhla dovnitř, prý že tam mají staré herní automaty a takové ty mašinky, kde se hrál pacman. Vnitřek byl odpudivější, než jsem si dokázal představit.
Kolem proskleného výtahu se vinula hadovitá oranžovo-růžová vodní skluzavka pomalovaná draky a sahala do výšky nejmíň pěti pater. Na jedné straně byla lezecká stěna a most na bungee jumping. Až na to, že tam nebyla žádná lana, jen se tam prostě skákalo z mostu dolů a padalo ze stěny na podlahu...
Byly tu obleky pro hry ve virtuální realitě, vybavené funkčními laserovými zbraněmi. A stovky videoher, každá velikosti telky se širokoúhlou obrazovkou. Dokonce se podávalo pití u stánku, kde stály namalované hostesky s macatými kozami, ještě zvýrazněnými takovými těmi jehlany na místě, kde jsou bradavky.
Žádné komentáře:
Okomentovat