Zdálo se, že z ní vyzařoval pocit viny. Vypadala přes ta holá ňadra jako pochodeň. Sálala teplo a hlavně výrazně červený jas do všech stran, až se nabízelo vysvětlení, že ji někdo proti její vůli zapálil - vlastně docela jako toho studenta Palacha. Její prsty se pohybovaly sugestivně, jako chapadla. Dalo se říct, že i s cígem zacházejí zručně a s převahou. Pomalé pohyby, schopné uchopit cokoliv, vášnivě. Na závěr říká, že tohle ještě s nikým nedělala.
Ale to my jí nevěříme, ženské lžou na potkání a jsou falešné jak zuby starců. Měla zvláštní tón kůže. Přece mu teď nebude volat, k čertu s podváděnými a k sakru s těmi, co parohy nasazují, myslel jsem, než jsem jí povalil. Bradavky měly barvu nenamalovaných rtů. Mokré vlasy, neboť byla po koupeli v dešti, působily z většího odstupu jako řady nablýskaných kopí složených na jejích ramenou. Tohle je ono pověstné stvoření z žeber, kvůli kterému se u zarputilých o vše přichází?
A pak říkala, že to přece nemůžu říct. Že by jí můj hlas jenom rozesmutnil.
Na ní zdůrazněná křehkost těla tvořila kontrast s mou tehdejší řevnivostí, kdyby nějaký narkoman, a narkoman mého zrna, nosil v klopě zapíchnutou injekční jehlu, nemohla by se na něj dívat se stejným, definitivním odporem.
Ty tajuplné údy žen, jak vysoko asi sahají, ty nohy a ty akrobatické ruce poskakujících gymnastek. Co se asi dělo v běžném provozu pod těmi blůzkami a šatami, jaké procesy probíhaly, když zrovna nebyla svlečená a neobcopovala.
Našeptávalo mi cosi potlačovaného: Pověz jí, že ji miluješ. Nic jiného nechce slyšet. Ale to jsme byli tak mladí.
Seděli jsme zrovna na kamenné zítce zády k městu a k řece, (asi naháči, nepamatuji!), zkřížila nohy v kotnících a tiskla k sobě ohnivá stehna, jako by zažívala nějakou výsostně soukromou rozkoš.
Pravila ne a přistikla si zmuchlané šaty na prsa.
Natahovala si podprsenku, pomáhal jsem jí se zapínáním, abych dokázal, že nejsem žádný maniak (checheche).
Vrhl jsem se na její stehna, kůže zapraskala, zacvakal jsem zuby chtíčem. Někde tam bylo vlhko, možná krev, sliny nebo nějaký zvlhovačí přípravek.
Bohužel celá sevřená, ale proč bohužel, v tom je ta krása.
Jako bych ti něco dala, jako bys něco ze mne dostal, řešili pak hovna, každopádně rozhodla, že byl čas na čínskou polívku. Nažrat se, opít se, pomilovat, jít spát, opakování. Proč spáče neprobudí první paprsek svítání? Jen se převalují.
Pak zas sklouzli pod postel a hráli si na vojáka a děvku.
Otevřeli okna dokořán, ta plachta, co měli přes postel jen podpořila pach mrdaček, dlouho žádný záznam..
...
..
...
..
Otřela se mu ramenem o bradu a strniště zašustilo. Kouřit, když na sobě člověk nic nemá, je takový přepych.
Žádné komentáře:
Okomentovat