Město mé, řeko má.. Nenáviděl ty, kdož se ve spánku vznášeli v kamenných domech. Měli uspořádané životy a uklizené pokoje, domy velké jako hvězdy, unavení třicátníci s děcky a manželky na baterky, mužové oltáře, pracovali pro blaho všech, myslel, že sem (do snění třídy prokletých) nemohou. Nikdo tu není, chtěl si jen povídat, zatímco vhodil další niklák a čekal na nějaké blues pro kočku nebo bratříčku, zavírej (zadní) vrátka.
Seznámil se tak s luxusní picnou, s příjmením znamenajícím perleť v jazyce Srbů a nebo aspoň růžový háj v romštině. Jak správně tušíte, byla tak trochu snědá, ne úplně černá jako moréna, ale dost na to, aby si ji někdo s cikánkou spletl. Její kluk zrovna ten den měl propušťák z basy, tak se ještě dopoledna chtěla napít, nevím, jestli protože stále měla svobodu, nebo že jí znovu ztratí, vím jen, že tam s ním seděla jak sentimentální prodavačka pastelek a fixů nebo rakovinný nádor v těle osmiměsíčního kluka. Trochu nepřítomně, s tím svým příliš placatým obličejem a širokým nosem - její babička zřejmě podlehla v nerovném zápase Turkům. Místnost se plnila kouřem, i když byla větraná. Pořád se díval na zahalené obrysy jejího těla, na ty krajky a korále. A víte, co se říká, těla jsou to jediné, co máme. Prohlížíte si je v zrcadle a opakujete si, nebo aspoň holky, co si prošly PPP, že to jste přece VY. Na okamžik se zastaví pohledem na jejích stehnech v těsné džínovině, která jsou jaksi veliká a plná stínů. Zachytí kamera obskura naší mysli lesklé oči mývala, co jí vykukují z kotouče tváře , zkoumá vodu, kterými se plní ty zřítelnice vlivem stoupající hladinky, nebo rákosí nad nimi, tzn. řasy, vodní květy, proplétající se mlhou a kamením? To sotva, když pod špalkem hlavy je naléhavý symbol šíje a pod ním už začínají kozy,jak doufal, že je tvořeno tělo této hesperidy.
Žádné komentáře:
Okomentovat