Našel jsem své zápisky z prvního stupně základky!
Ty světýlko, bludičko, ty fatamorgáno, ty tváři, která máš nade mnou prazvláštní moc, na této planetě, na níž jsou statisíce jiných tváří, lepších, krásnějších, inteligentnějších, laskavějších, věrnějších a s více porozuměním - ty náhodo vržená mi za noci v cestu, spadlá do mého života, ty bezmyšlenkovitý, posesivní cite, kterýs byl vyplaven na břeh, a když jsem spal, vnikls mi pod kůži.
Ty, který o mně stěží víš více, než že jsem se bránil, a který ses sám na mne vrhl, až již jsem se nemohl bránit a chtěl potom odejít, buď pozdraven! Zde stojím a nikdy jsem nemyslel, že zde opět tak budu stát... Toužím po tobě, pohrdám tebou, obdivuji tě, zbožnuji tě, neboť tys vyslal blesk, který mě vznítil, blesk skrytý v každém lůně, jiskro, černý plamene - zde stojím, ne již jako mrtvola na dovolené... ale opět živoucí. Buď požehnána, madono s přelétavým srdcem... Sne a podvode, rozbité zrcadlo temého boha, musil jsem tě ztratit, abych zvěděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat