"Kdo dělá kokodák?"
"Sím, slepička."
"Ano, Jarmilko, kohout."
A kdo dělá anachronismus, Pepo?
Nejvíc vy, pak omezenec a na závěr pošetilý klaun s drsnou komikou.
Správně, jsem to já a postupně i ti další.
Správně, jsem to já a postupně i ti další.
Zrovna si mažu plesnivý chléb romadúrem, to je takový měkký mazlavý sajrajt, který vyráběj ve fabrice, kde už strejda tři měsíce nedostal zaplacíno. Žili jsme od výplaty k výplatě, tatík hodil flintu do žita, když mu odešla noha a vypadly disky v zádech a máti dostávala mizerných šest tisíc jako uklízečka na zimáku. A strejc má dost svojích krků ke krmení.
Kvedlám se s vajcem v polévce, kterou mi postavila na stůl sestra, vyučená krejčová. Zrovna si odešla po svým, bere ze spížky rýžák a vrhá se na drhnutí podlahy. V téhle rodině ona jediná má fortel a jediná na nikoho ani kapku vocta nerozlila. Mohl bych o ní říkat, že je trochu hvězda, jenže to se pak po ní na tři dny slehne zem a ona jde bulet někam do boudy za svým vojákem, než se jí v duchu zateskní a vrátí se zas k nám, do pelíšku frašky, kde dohromady hnijem na hromádce jako jedna narušená rodina. V našem domku roste na zahrádce hezká kytka, říkají jí, tuším, fortýrie a kvete tam s množstvím zlatožlutých květů, kvete jen měsíc, pak zas osychá a na zimu po ní zbyde jen semínko, takový nežit, zarůstající do půdy. Dříve než jsme stačili zkrachovat, hledíval jsem tím oknem na fortýrii a když sousedovic synek Zbyněk dostal kurděje, chodíval jsem k ním a donášel krupici, hrách a trošku té rýže, aby i hůř situování mohli si pískat. Jenže pak se mu na tváři objevil flíček a další, a brzy byl v jednom ohni a jen ležel a jeho máti nepříjimala návštěvy, byli totiž sami, a za nějaký čas, jak jsem šel kolem jejich okna do školy, uklonila se jeho matka tak pitvorně dívajíc se do blba, natáhla přes parapet ruku s černým šátkem a po xichtě vypadala, že jí přes noc zešedivěly všecky vlasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat