Martina zuřila velmi, takový hajpejz nezažila už od svých vysoškolských let. Nejenže se hospodyně válela s Právníkem, nejvetším prasetem z celé té chásky Soukromých Penisů, s tím špinavcem Makléřem si zas hrála Justina, ta prý byla šlechtické krve, její praděda, udajný baron z Litvy, měl mít tři zámečky okolo polských hranic, ale to nepatří do našeho příběhu. Děly se tu tedy zvěrstva, nevidět a neslyšet zlo se nabízelo jako jediná možnost, jak přetrpět pobyt na tomto strašidelném večírku. Kleopatra, přezdívaná Mimi, zas měla projevy, že by se i valach styděl a ta maličká, její dcera Kiki, co spávala v kolíbce ještě před třemi lety, celou noc skučela bolestmi, jak do ní pronikal Maddy, zvaný Šmoula. Tu už se nejednalo o problém, že jsou porušována základní lidská práva, třeba právo na svobodu projevu nebo svobodu pohybu, tady kolem půlnoci všecky prodané nevěsty blouznily, kmitaly kolem sebe ve strachu, že některá vykrvácí a ty, co nebyly účastny, jako třeba Viktorka, která musela asistovat při kanadských žertících, nemohly se svými kamarádkami ani soucítit, jinak by se prozradily, že mají spojení - a tím pádem by je Soukromí Penisové mohli snadno zahrnout do svého podnikání. Měly každopádně tuhý kořínek. Mladé maso se musí opracovávat, dokud je mladé, jakmile zestárne, už je tuhé a k ničemu. Zlomí se raz dva a přejde na něj chuť, to věděla služka Gábina, pětačtyřicetiletá snědá mamina z Vrchlabí, která kdysi dělala dětem chůvu.. Tady teď byla propíchávána bez milosti a bez naděje na podepsaní reverzu. Skládala celou noc zpověď ze svých hříchů, ač jich neměla hodně. Vynášela lavor spermatu, který se jí řinul ze všech telních otvorů, i z uší.
Děvčata napůl usínala ve stáji, vleže, i v sedě. Když nepíchala, tahala těžké vědra s vodou a když tak příchazela ke studni, tam vždycky některý z junáků seděl a měl ho už nahoněného a jen s píštálkou dával signál, aby zanechala nošení a šla mu ho vyhulit. Jestli myslíte, že je někdo hladil po vlasech nebo dělal to, co se dámičkám líbí, tak to se pletetete. Žádná z nich, kromě Justiny a hospodyně, nebyla v sedmém nebi a ty, co vytrpěly nejvíc, jen rezignovaně čekaly v cárech pod nějakou rozložitou korunou stromu, než přijde na ně další řada. Ten truchlivý výjev se mnou málem sekl, jezdil jsem na ten statek už řadu let, ale nikdy jsem neviděl nešťastnější děvčata, živořící na pokraji smrti a s jediným životním posláním - obšťasnit členy Soukromých Penisů. Byl sotva večer a měsíc si již klestil cestu apatickými mraky a dláždil sypanou šterkovou cestu k zámku bledým leskem. Vypakoval jsem jen několik balíků kondomů, položil je poblíž skladových prostor, vsadl jsem do svého volva a nechal ve zvířeném prachu to místo ve zpětném zrcátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat