"Přijímám," ozval se spěšně viditelně pobledlý odsouzenec, než by si samospráva návrh rozmyslela.
"Snad si nemyslíš, žes dostal nabídku," usmíval se Rulf, "nejprve musíš požádat."
"Tak teda žádám!" sykl Zanuak.
"Patrně nevíš o co!" namítl předsedající.
"Ale vím," odpověděl vážně, "Pak-nakor, starý vojenský rituál, který se používal na těžké provinilce, na samorostlé výhonky disciplíny, aby zamezil šíření podobných akcí u ostatních. Prolil jsem krev Zurag-naru, procedím tedy svou vlastní," ušklíbl se.
"Principium," zamyslel se předsedající, "na starých tradicích snad udržíme aspoň jakési zdání jednoty, nějaký ten pevný bod."
"Budiž tedy, jak bylo ujednáno," uzavřel nejstarší tónem svrchované převahy, hledě zatím na pilného písaře, který vršil popsané listy, "zítra za svítání projdeš. Pak se můžeš vrátit k zbytkům své rodiny."
Zanuak rozevřel oči a rozhlédl se doleva doprava, pátral, hypnotizoval eliandary, až ti mu napověděli. "U Mohyly."
"U Mohyly, jistě," poděkoval v rozpacích a vlídně se uklonil předsedajícím.
Shromáždění chvíli tonulo v tlachu, než se konečně rozpustilo a pozvolna rozcházelo do svých domovů. Když se sunul kolem Rulf, naklonil se k bývalému bratrovi zblízka a zašeptal mu: "Kdyby sis to rozmyslel, zdejchni se ještě za tmy, ušetříš nás trapnosti!"
Zanuak se ještě chvíli potloukal po lesích. Než došel do tábora, vyhledal Dalšího mistra a v osvětleném stanu, kde byl usazen za stůl, a kde také "usnul", do něj štípnul. Staroch pomalu kýval hlavou unášen proudem nepřítomnosti, jeho někdejší žák na něj mluvil, aniž čekal hlasité odpovědi. Mladý eliandar došel do stanu a přinesl mu jeho tlumok. Vrátili mu vše kromě zbraní, ani nejmenší nůž mu nenechali. Trošku tím přispěli k ztrátě jeho euforie, nebo bychom měli říct, k prohloubení strachu z neúspěchu. Prohledal obsah tlumoku, když tu se mladík k němu natááhl a nenápadně se zeptal, jestli zná na sebe kurz.
Zanuak se mile usmál, věděl, že adepti na ceremonii bývají zhusta podceňováni, a tím víc byl překvapen, když mu mladý eliandar přiznal, že na něj vsadil. Začal se znovu cítit být středem pozornosti.
"Netuším, snad tři ku jedné," zkoušel.
"Čtyři ku jedné proti tobě," nevinně dodal eliandar. "Mnoho štěstí, jsi ze staré školy, můžeš jedině překvapit!"
Ze sebestředných myšlenek ho vytrhla Mistrova mírná, zasněná řeč, navrácený do stanu ho chlácholil. "Jsi přízrak, nebezpečný i neozbrojen, ze starých dob, oni tě neznají, nevsázejí na tvoje přežití, všichni myslí, že v noci vemeš do zaječích."
Zatím nejchladnější ráno z letošního podzimu. Ráno, kdy se prořídlá tráva pokryla jinovatkou a při zemi jiskřil sladce kalný vzduch.
"Báječné, chlad pomůže," hodnotil eliandar, "tak rychle nevykrvácíš a tolik neucítíš," dodával, když se vraceli po praskající stezce na místo sněmu, odkud se vydali k Mohyle.
Zanuak v noci nespal. Snažil se utřídit myšlenky, ale ať se snažil sebevíc, hlava je vtěstnávala do rámce úzkosti. Možná je dobře, že dnes najde konečně klid. Nakonec nejlíp se umírá v rodném kraji.
Stanul se shromaždišti svlečen do půli těla. Vlasy měl snad poprvé v životě svázané v uzel. Studený vítr mu olízl kůži, až se roztřásl. Rozložil váhu na obě nohy a hleděl před sebe, jak se elfov zahalení v kápích seřadili do dvou k sobě navzájem obrácených řad. Ulička zahalených postav, osm z každé strany, dvě němá sloupořadí, v rukou dlouhé zubaté břitvy zvané tulwary, aby se líp trhalo maso a praskaly šlachy. Ulička byla úzká tak, že kdyby rozpřáhl ruce, uchopil by dva protilehlé krky. Ticho by se dalo krájet, končetiny ostatně také, což si s ironií přiznal.
"Tak jsem tu a ani maličko se nebojím," křičel přidušeným hlasem.
Na konec uličky se postavil nejstarší a zatvářil se tak, jako se tváříme na batole, když ho chceme povzbudit k prvním krůčkům. Zanuak se něj ale nepodíval, vykročil jak po dlouhém tripu. Krok sunul krok, řez do paží z obou stran, další kroky, další díry v zádech, pak zprava do hrudníku, to už upadl. Když viděl, jak krvácí každý řez, hlava se mu zatočila, k čertu, to brzy, povstal, znovu mu tulwar otevřel biceps, spadl zas na kolena, zvedal se jak mátoha ve snu a řada před ním se zdála nekonečná, vrávoral napravo a dostal ošklivou sérii otevřených ran do paží, jak jimi máchal jak při kraulu. Rychlejší plazení. Zvednout hlavu a zavřít oči, aby neviděl krev? Zabíjačka není krvavější. A Mistr tak daleko v cíli němě rozpřáhl náruč.
Žádné komentáře:
Okomentovat