Sundance

Věnováno upřímně Sámeru, eh, Kaunazovi Issovi. Napsáno na průklepový papír, když mi bylo dvanáct, tedy ještě v minulém století, měl jsem tehdy cit pro fantastiku!

Střepinoví soudci se odebrali k poradě. Táhlo k půlnoci, když se třináct postav v obřadních pláštích sesedlo na vrcholku vršku u třinácti prastarých kamenných stolců uspořádaných v důstojný kruh. Dole u ohně zůstal jen Zanuak, dva z nejmladších eliandarů a Další mistr, jenž nebyl přizván mezi soudce. Dílem pro svou racionální náklonnost k obžalovanému, dílem z ohledu na duševní stav, jenž ho v posledních letech vybízel stále častěji k výletům mimo tělo - říkal tomu, že je obdařen věšteckým duchem.

Další mistr, od věků se věnující výuce boje, jemuž zůstal titul Mistr čistě jen z úcty k šedinám, byl tím nejsmutnějším překvapením, který Zanuak po návratu do staré vlasti nalezl. Bylo obtížné si přiznat, že ten, kdož ho od počátků jeho krůčku vedl, vypadal jako by za dvě desetiletí zestárl nejmíň o pět desítek let. Věštecký duch sloužil jen jako zástěrka, aby ho nemuseli označovat za dočista pomateného feťáka. V zsinalém světýlku čadícího ohně si hřál vrásčité žluté ruce u skomirajícího plamínku a vousatá čelist mu klepala, skoro stejně jako při jednom z těch proslulých záchvatů, kdy vydržel hodiny nehybně sedět se zle vytřeštěnýma očima, chvěje se v táhlém tranzu a trpělivě vyčkávaje, až se zbloudilý duch navrátí ze svých stále častějších a stále odvážnějších toulek zpátky do těla. Za každý takový epochální výlet své duše platil Mistr nemalou daň. Totiž mozek po nich zůstával vždy o něco víc zakalen, než býval dříve.

Zanuak si ho mlčky prohlížel, srdcem mu opět pulzovala dávno zapomenutá melancholická bolest. Tak to je Další mistr, pochmurná, živoucí relikvie zašlých časů zlaté éry Kokosového impéria, dnes již takřka pohřbené slávy Zurag-narských bojových jednotek. Neměl čas se propadat hlouběji do vzpomínek, neboť ho vyrušil z dálky doléhající hněvivý hlahol, vícehlasý, výrazně temperovaný hukot, jemužu nebylo pro stromy příliš rozumět. Oba chlapci, elindarové, protáhli obličeje do zklamaní.

"To vypadá, že tu budem trčet ještě dlouho," povzdechl ten mladší a dál prohrabával klackem bílý popel.

Zanuak ze zvyku sáhl za pás, aby přebrousil o šutr dýku, když si uvědomil, že všecky zbraně musel odevzdat v táboře. Opřel tedy lokty o kolena a propletl prsty - gesto, jemuž říkal premeditace. Všímal si, jak mu dřevění horní polovička těla, zatímco mu hlavou běžel znovu a znovu záznam z nedávna.

"Obžalovaný, mohl byste laskavě soudu vysvětlit, čeho vlastně chcete dosáhnout svým návratem?"

Skřípavá povaha řeči a vlastně i otázka, kterou ve svém jazyce už tak dlouho neslyšel, ho přiměla k opatrné odpovědi.

"Dosáhnout?" jakoby pro sebe, takřka neslyšně a hloupě opakoval po hlavním řečníkovi. Nálada houstla. Tak jako později houstla řevnivost vůči němu.

"Proč ses tu vrátil, chlapče? Co tu pohledáváš?" překládal Mistr do srozumitelnější výpovědi. Nevěděl, co chytrého říct - a beztak si tu otázka sám už stokrát položil.

"Nevím," přiznal ze zámlkou, "asi už nechci, ne, už nevydržím žít jinde, jako vyhnanec. Vrátím se tu stůj co stůj."

Muži se po sobě významně podívali, snad váhali, jestli mu to vpálit přímo. Nakonec sebral odovahu šikmooký elf Rulf, který pamatoval Zanuaka ještě z kolejí.

"Nehrej na nás debila," nasadil věcný tón, "vypočítal sis to teda mazácky, to ti teda řeknu."

"Přeceňuješ mě, bratře," kontroval Zanuak pomalu a smutně, "vypočítal nevypočítal," tu zvedl hlavu a zpříma pohleděl do očí předsedajícím, "však přijmu jakýkoliv trest."

"Tady jsi u střepinového soudu!" vyštěkl hlavní řečník.

Předsedající nabral dech a ujal se objasnění. "Zurag-narský soudní tribunál tě osudil k smrti v nepřítomnosti, už před dvaceti lety. Naším úkolem je přezkoumat starý rozsudek v duchu současných zákonů," a dal takový důraz na slově současných, že to ostatní mohli rovnou považovat za povel k úšklebku.

Zanuak se útrpně smál sám nad sebou. Ano, to je pravda. Využil nové mírové legislativy, která přísnost dřívějších rozsudků podstatně zkrouhávala. Odložil návrat do Temné říše až na dobu, kdy si mohl být plně jist, že z něho vlastní národ nenadělá žrádlo pro vrrky. Odpuštění je tak jako tak nemožné, ovšem mohl by dostat jistou šanci. A v tu doufal, a pro tu si přišel.

Tma ležela v hvozdu jak zřícený anděl, elfové rozžali částečně vodotěsné pochodně a sílící noční chlad je konečně přinutil domluvit se na jakémsi kloudnějším závěru. Vyzvali ho, aby předstoupil. Vlastně všichni stáli, jen zapisovatel seděl u přenosného stolku s příjimačem a při světle kapesní lampy hbitě škrábal olůvkem po pergamenu, vytvářeje tak stále nečitelnější palimpsest.

"Zanuaku ze Zurag-naru, tento soud přezkoumal tvou věc a verdikt vynesený..." znělo dutě, ale obžalovaný jen těkal očima mezi ohni, opakovaně ho fascinoval zapisovatel se zručnými prstíky, "a dospěl k souhlásnému závěru...," těch byrokratických žvástů si mohli odpustit, přinutil se je nevnímat, "že se ruší starý rozdusek," Zanuak se štěstím skoro zalykal, "a nově je nahrazen trestem doživotního vyhnanství."

"To si děláte prdel!" vyjekl strašlivě rozpružen Zanuak. Snad nepochopili, že sem nevážil celou dlouhou cestu pro nic za nic.

Řečník zvedl dlaň na znamení, že ještě zdaleka neskončil.

"Území Temné říše ti zůstává zapovězeno," zvedl malé, vodnaté oči od listu, z něhož četl dál, "opustíš neprodleně tuto zemi," jal se překotně rolovat jej v svitek, dodávaje spatra, "zůstut můžeš pouze za zvláštních podmínek -", to dodal a svou řeč tím jaksi přerušil nebo přetrhl.

Všichni soudci upřeli na přivandrovalce ještě před pár chvílemi odsouzeného k smrti zvědavé pohledy. Dávno se již nikdo z nich poctivě nezasmál.

"A to?" klouzal pohledem po kápích.

"Pak-nakor," pronesl zvučně předsedající, "projdi zkouškou krve a můžeš se vrátit," dodal už civilněji. V řadách soudců se ozvalo zachichotání.

"To jsou zákony nového patriarchy?!"

"Ne," sousedsky pronesl předsedající, "to jsou čistě naše pravidla. Ostatně my tu určujeme, kdo se zde může usadit a za jakých podmínek," dodal s unaveným povzdechem. Několikahodinové rokování ho zmohlo. Proč jen ty protokoly jsou tak podrobné, myslel si jistě.

"Pak-nakór," zašeptal Další mistr snad do větru, "moudré, avšak kruté rozhodnutí, tuze moudré, avšak trochu barbarské," šepotal dál po vánku a neslyšně odkráčel mezi stromy.

Pokračování příště!