Včera jsem vám představil dona Visconda, dnes bych ho měl zas odstavit! Určitě cítíte, že v měl a musím je obří rozdíl. Kladu vám proto na srdce, abyste se ponořily do osudu dona Visconda a pochopily, která bila, když zvonil na dveře apartmánu, kde měla Flores být ubytována, než o půlnoci zazpívá ve Zkárované kočce. Horko, tma, zuřivé hádky, jež bylo slyšet z dveří nedaleko, nijak nevyvracely dona z rovnováhy. Otevřela sama Flores - tehdy zkaeněl. Každopádně byla nóbl jak cecky. Považuji za věc cti vylíčit, jak byla zaskočená i pověstná Flores. Jako když připravuješ topinku a vyskočí z topinkovače, tak poskočily prsa vzrušením slavné zpěvačce. Každopádně kromě poskoku prsou nedala na sobě nic znát. Ani bagrista nevyšel ze cviku a kromě toho, že mu zbledla tvář a vystoupily kruhy pod očima a že vypadal jak zpráskaný pes, nejevil žádné známky vzrušení.
Otázala se, co tam pohledává takový vznešený pán, tu, v domě maniáků. Usmívala se šelmovsky a mrkala významně.
Don Visconde pochopil, že si dáma nepřeje, aby jí viděl v takovém svrabu, u tak bídných lidí a daleko raději by ho pohostila a ve vší zdvořilosti si s ním pohovořila o pracovních záležitostech někde jinde - třeba tam, kde nikdo nebude poslouchat za zdí.
Žádné komentáře:
Okomentovat