Obrazné formy snu údajně nesou implicitní významy nevědomí. Dodával Freud. Prý v polostínu snového života jim dodávají jakousi kvazi-přítomnost. Alespoň tak soudí o snech Foucalt. Přítomnost smyslu ve snu není úplný smysl, říká. Sen se smyslu zpronevěřuje i jej vyplňuje. Pokud jakýsi smysl podává, pak ve zředěné podobě. Ostatně kolikrát se mi zdálo o úplných pičovinách a pamatoval jsem si sen jen proto, že jsem nevypil dost brandy před ulehnutím. Protože vážně nějaká šukačka s mňoukající prašivou kočkou, která má zabudovanou kameru v hnijícím oku, která navíc kouše, nestojí za zapamatování. Co je vtipnější, když s ní pak začneš chodit po městě, ona chodí po dvou místo po čtyrech a jako ženská žvatlá, navštěvujete kamarády a vůbec si vedete jak páreček, který se dal dohromady, jako se ty párky už dávají dohromady nazdařbůh od stvoření homo sexualis. Vyplňuje mě hrůza, když si pomyslím, že mé nevědomí má tak plytký záběr a že něco označuje jen proto, aby to vystoupilo ze stínu. Ve snu se do smyslu vloží tolik protismyslu, kolik je potřeba k pokrytí celé plochy snění. Čím exploativnější mysl ve smyslu rozvíjené obrazivosti, tím divnější sny, dalo by se říct, že sen je vyplněním přání. A je to právě sen, ne vyplněné, uskutečněné přání. A teď mi řekněte, která z vás neusne jako špalek hozený do vody, po osmi hodinách otravného čumění na monitor nebo jiné otravné činnosti? Má vůbec moderní holka čas se vnořit do snění? Má sotva tak dost času na to si nalakovat nehty.
A teď mi řekněte, jak je možné, že někdo se vážně zabýval studiem snů. Něčeho tak marginálního, co nemá pro lidský běžný život žádnou cenu ani význam. Jeslti je to něco se sexem, nebo je to substance pudů nebo je to jen oheň fantazie. Koho to zajímá? Psychoanalýza. O které se popsalo tolik zbytečného papíru. Náš už bude navěky strašit. A pořád si toho narcistického dědulu budou brát na pomoc, aby dal odpověď na otázku, proč si vymyslel tolik pojmů a proč je tak soustavně analyzoval jako nějakou nutnost pro lidskou rasu.
Symbol, propánajána. Nerozpracuješ ho ani nevymezíš. Mění se, jak plyne příliv a odliv. Má jen nesrozumitelnou hodnotu bez obsahu. Už Bohuslav Brouk věděl, že symbol je cosi špinavého. Ani zaumno se mu nevyrovná. Podobně jako komice v jazyce, velice vtipné, tak humoru metafyzického typu, nelze se mu vyhnout. Je až absurdní, kam všude se se symbolem dostanete, k jakým až alternativám jsme dovedeni. Maska, převlek, stín - jako rekvizity v divadlu loutek.
Žádné komentáře:
Okomentovat