mám radost z tvého úspěch, milý neznámý,
někdo i pláče radostí,
oheň jisker či spíš slz,
vyhovím mu rád, neboť je dítětem,
a ta se umí opravduvě radovat,
a těm nelze odepřít
nelíčenou
podnikavou radost,
jak když odhalíš trhem milence prsa
rozdíl je, když ti je šestnáct a na paty se ti věší marijánka nebo prostě jen smůla,
tyhle děti trpící podvýživou už se nesmějí
dělají fakáče na prodavačky,
hledají si pod mostem žílu,
aniž by měly v úmyslu si tam pustit svinstvo,
jsou dostatečně vyzrálé,
ale jako špatný výrobek
podřadné kvality
se je nikdo nebude obtěžovat
reklamovat
kdo by je taky vyměnil
který obchod by se zaručil za
děti jednadvacátého věku
s jejich radostmi
s pláčem na krajíčku
s předstíráním,
že o nic nešlo,
ach, tolik lítost, nechuť, rozmrzelosti,
výkriky nad ošklivostí,
nosí v srdcí rakvičku,
do které dorůstají -
žáden obrat se nekoná
zvu je dětmi chaosu, vyjádřené v kostce starou větou
ješte staršího podavače deštníků v divadelní šatně,
který řekl mi po krátké rozmluvě něco jako:
"katafalk je pro blbé hrdiny
chleba s máslem pro utrmácené poutníky,
ale nad tebou visí otazník,
potřebuju tě vstřebat, jsi jako temné zrcadlo, za nímž není nic"
a tomu já říkám svoboda projevu,
expresivní, trochu zastaralé vyjádření, ale
má hlavu i patu, je slučitelné se ctí
nevědět a přiznat
Žádné komentáře:
Okomentovat