O některých nejdůležitějších věcech bytí se povážlivě mlčí a ničeho se nepíše. Víme např., jakého je zapotřebí úsilí, aby dívka svedla o deset let staršího muže, který má v garáži našlapanou mašinku? Nejenže se musí na několik perných dnů stát sufražetkou, aby mu ukázala, že je schopna působit samostatně a na vlastní pěst, musí také opustit svého případného kluka, dát vale nakupovaní, naplánovat si svoje dny tak, aby ji nepostihly zrovna ve chvíli, kdy budou s obětí na romantické večeři, a v neposlední řadě, milé dámy, musí změnit účes a způsob komunikace, aby lahodily sváděnému a vzbouzely v něm libé, pokročilejší city.
Pokud navíc jeví opravdickou horlivost v postupu, nejenže si možná vyslouží osočení běhna, kurva, štětka, ale také nezřídka utrpí trvalé pohrdání ze strany sváděného. Někdy ovšem, ve vzácných momentech, kdy muž ještě neokusil typus ženy, který se mu snaží zalíbit, dojde k uvolnění a on, ničehož nedaje na sobě znát, zahrne ženu přívalem lichotek, směřujících k tomu, aby se mu co nejrychleji oddala tělesně.
Z čehož ovšem nevysvítá ani paprsek naděje, že by oba mohli spolu vydržet déle než několik týdnů. Jenže to my právě nechceme, aby jen trkali. Jde o to, aby se dvě duše spojily v obapolném svazku, který přečká holocaust i globální oteplování. Rádi bychom pár zakonzervovali v široce svobodném poutu, aby ústa manželky mohla vykřiknout: "Ach, jsme tak štastni, Antone" a ústa muže suše, leč s úsměvem dodat: "Miláčku, nic lepšího nás nepomohlo stihnout!"
Žádné komentáře:
Okomentovat