Poslední dobou zjišťuji, že s těmi třemi křížky, které předznačují brzký odchod, trojka je i mé životní číslo, jak víte, se mi stále víc a víc chce zapisovat tok svých prokletých myšlenek. Vážně, jak přichází doba, kdy se stanu mršinou, dostávám stále častěji flusa na psaníčka a i když je to ve vzácných chvílích střízlivosti, přece během těch několika minut dovedu popsat několik stran, třeba jakosti arci nevalné. Tajuplná síla mimo tento prostor a čas mi propůjčuje něco ze své Prozřetelnosti, abych mezi nepravidelnými tepy aorty stihl naklepat na klávesnici mého starobylého Underwoodu, nebo načmárat do bločku, nebo vyrýt na papyrus něco, co se, ó běda, již nikdy nebude opakovat! Jsem zde, abych vás přesvědčil o tom, že jste jen jednou na světě. Zdá se to být kruté, ale je to skutečně tak. Neboť strašné není, že vaše přání (nová známost, potápění u korálových útesů, auto značky Bugatti) nebylo splněno, strašná je vášeň, s níž na něm visíte. Váš život není zkažen, poněvadž vaše přání nebylo splněno, naprosto ne. Je-li váš život zkažen, jste samy zkažené. Je to proto, že jste se nechtěly svého přání vzdát. Jako by jeho splnění nebo nesplnění rozhodlo všecko. Vpravdě strašně je ovšem něco zcela jiného, kdybyste například na svém smrtelném loži přiznaly, co jste temně tušily po celý život, ale nikdy nechtěly chápat, že je nutno trpět pro pravdu, chcete-li být věčně blažené.
Co si budeme namlouvat, dívky jsou svým založením poněkud prasátka. Viděl jsem to již několikrát, však nikdy tomu zcela neuvěřil, neboť já se za všech okolností chovám jako pravý gentleman a žádná barmanka na mě nedá dopustit. Jsem zdvořilý, milý a všem ochoten pomoci. Ať už se jedná o otvírání dveří nebo třeba pomoci při stěhování. Nedovedu pochopit, že nějaká holka odejde s jiným kloučkem z diskotéky, protože její rovněž přítomný nabíječ ji nevěnoval dost hlazení, doteků, šátrání pod sukýnku. Jeví se mi to, jako kdyby neměla dost disciplíny, rozvahy a soustředěné pozornosti, aby zůstala a sledovala, jak vyzývá k tanci její spolužačku a opile ji kouká do výstřihu. Ale dost už o jakýchsi diskotékách. Nejsme v osmdesátých letech, nejsme na parketu Dády Patrasové. Nyní, pokud jsem dobře poslouchal, frčí pařby na intrech a v bytových jednotkách.
Víte, jaké to je... bojovat s nenasytným nepřítelem, s kmetem, jenž nikdy nespí? Se samotným Časem? Prd víte, vás zajímá jen to, kdy vám před barákem zazvoní prachatý přítel a odveze vás do bowlingárny. Nebo na přednášku o managementu podniku. Celé to časové rozpětí, kdy vstanete a nalíčíte se, se smrkává na chvíli, kdy už vyletíte ze dveří a padnete mu na vypolstrovanou sedačku bouráku! Potřebuješ ctitele, aby ti připomínal, že tě odmění nádherněji než kdo jiný - a ty mu za to dáš blaženost ve svém lůně.
Žádné komentáře:
Okomentovat