Zvláštní. Vždycky, když se řekne, kdo nepracuje, ať nejí, pousměju se. Vždyt se často stává, že se nají i ten, kdo nic nedělá a mnohdy i pecivál dostane víc než pracující. Ve vnějším světě náleží majiteli veškerý podíl a majetek. Jeden zotročí pod rouškou lhostejnosti, druhý ve jménu víry v mamon, a přesto onen zázračný prsten a ještě zázračnější duch v něm poslouchá jen toho, kdo jej právě nosí - tisíckrát tisíc chvalozpěvů na Nuredína či Aladína nic nezmění na tom, že k svému přišli jak slepí k houslím a že poklad světa patří tomu, kdo ho již má, ať už k němu přišel jakkoliv...
Pěvec Orfeus byl oklamán bohy vidinou, namísto své milenky, protože byl změkčilý a a nestatečný. Zahaleč ve světě duchovním je naproti tomu jako panna izraelská, prostě rodí vítr, byť by měl semeno ze zlata a jen ten, kdo dovede dělat, přivede na svět vlastního otce. Námahy je třeba, aby přinesla plody a je jen na tobě, jestli se chceš sytit chlebem nebo kaviárem. Nebo leftovers z včerejší psí konzervy. Jako jsem to již viděl na smetišti a málem jsem musel odvracet zrak. Lidé se námaze vyhýbají a bojí se býti obtíženi. Nechtějí pracovat, nechtějí obětovat. Ale jen když dáš to největší, co máš, můžeš doufat, že se ti alespoň zčásti na věčnosti vrátí. To nejlepší je samozřejmě neurčitý výraz. Pro vás je třeba nejlepší mít super práci a penízky na kontě, držet bezlepkovou dietu a chodit na tancovačky s nadupaným ulízancem - což mi připomíná ten vtip: Víte, proč mají ministranti tak dozadu ulízané vlasy? To proto, jak jim ten kněz vždycky po nich přejíždí a praví: "A nikomu to neříkej!" Pro někoho je to hraní šipek v zaflusané taverně. Těžko se jich vzdát a těžko se vzdát i ty usmolené výčepní, co jim už třicet let točí totéž zvětralé pivo značky Old Style.
Neříkám, že neexistuje i lidé, kteří mají hodnoty, které se svým významem nepotácejí mezi splaškami z chemičky a výtokem šestnáctileté vychrtlé emařky s tlustými obroučkami, která poprvé vyhulila brko, ale míří výš, aspoň k pamětní břízce, kudy prošel Wrangelův prapor Švédů za třicetileté války.
Obyčejně procestujete kvuli cizím řekám a horám půl zeměkoule, kvůli souhvězdím jedete prstem po mapě do Norska, kvůli pitvorným rybám a směšným lidským rasám chodíte do Lídlu. Ale kdybyste věděly, že za nejbližším rohem je bar, kde pije rytíř, sotva byste se k němu vydaly, třeba i pěšky, neboť by vás sotva takový div jako rytíř zajímal.
Nezmocním se určitě této dívky, ale jsem rozhodnut zničit se při pokusu o to! A protože zítra to bude kulatě už dost dní, co ji znám, připisuji ji básničku!
Je velmi zdvořilá a citlivá a tyto řádky vám Osudovou možná přiblíží! Teď už přikročme k samotnému dílu!
Udělám pro ni všechno!
Mihotavý na poli stín
sbírá pampelišky a blín,
vidím ji pouze v teleskopu
ale dělal jsem si průzkům a již vím,
kterým zvířetem je v horoskopu.
Je to tak, je to rak,
je tak krásná jako tisíc sluncí,
milejší mi než štír,
rychlejší ve sběru než vodní vír,
její košíček váží čtyřicet tři uncí.
je to tak, právě tak.
Opasek božského zadečku
šeptají mi samy hvězdy
že měl bych svírat
vidím zdálky, panečku,
to by byly dojezdy,
semeno z něj stírat.
Ztepile stojí
na nohou pevných
tak jako její přesvědčení
maličko se však bojí,
stojí totiž na botkách levných,
aby neupadla do výmolu,
ale dost bylo řečnění.
Oči má jako duhu,
ty ji též jdou k duhu,
jsou zlaté či snad hnědé,
vlasy ty jsou snědé či
možná rudé,
tak to je, tak to bude.
Ta ňadra, jež berou dech
a svěží zdravá líčka
určitě si je mastmi hýčká,
ňadra jsou způsobně dojná,
závidět by jí mohla kojná.
K nohoum bych jí mrštil svět,
kdybych byl prezidentem,
kardinálem a absolventem vysokých věd,
takto že jsem jenom sebou samým,
věnuji ji srdce tímto psaním
Myslím na ni ve dne v noci,
chápejte, že to není dobrý pocit,
že je předmětem snění
však skutečnost nezmění.
Věřím, že je královnou
a já pouhým šaškem
za plentou,
pomyšlení na ni dojímá mou duši
jež nikdy nešetřila obdivem k věcem krásným,
jež ví, co se sluší!
přesto doufám, že kmet Čas
její odpor zláme,
než že zklame.
Jak vidíte, snažil jsem se, poslední odstavec je experiment pro diletanty, aby básnička nepůsobila přemotivovaně a nebyla jednostranně zaměřená. Snažil jsem se vyzdvihovat její charakterové přednosti. Což nevím, jestli se úplně povedlo, leč dílo je zapsáno a bude zde vězet pro příští generace veleduchů i obyčejných blogerů! Pokud nebude vymazáno.
Žádné komentáře:
Okomentovat