Sen

Jestli tohle čtete, už jsem na pravdě boží. Otrávil jsem se stonásobkem smrtelné dávky akonitinu.

Vidět je dobré, poznat ještě lepší. Hodím zde fotku sebe zmítaného jedem. Zůstal jsem osamocen, sám sobě zůstaven, proto jistě pochopíte, že jsem nemohl jednat jinak. Ale kam se teď poděju? Co bude po smrti? Snad se znovu nezrodím v podobě luční kobylky nebo jiné havěti.

Užil jsem zkrátka okultní síly přírody k zlu. Jsem praktikant černé magie, teď už to víte.

Ale než jsem se zabil, potkal jsme ženskou, co jí tak škrábal hlas.. jako rum nebo jako muškát. Chraptila a praskala jako déšť na magnetofonové pásce. Nemohl jsem najít po kapsách žádné peníze, prstama jsem šahal do levé náprsní kapsy... aspoň dolar se našel. Blížil jsem se k ní a nahodil balící techniku:

"Chceš sex, puso?"

"A ty chceš pusu, šašku?" znechuceně opáčila.
'Chci se napít," chopím se sklínky a leju do sebe hnědožlutou tekutinu.

(Ach, ten krásnej oheň v žaludku mi jde vnitřnostmi až k cévkám mozku.)

Zapomínám, proč jsem tady a jen ji zajíždím do kalhot.

"Tady máš svůj chlast, zmrde," chrstla mi kořalu do očí.