Otvíráme ve středu rubriku zapomenutých a mnohotvárných organismů, první týden se nese ve znamení užovky. Efektem zoomu do hlavy takové žížaly je pocit, že s ní není něco v pořádku. Má sice zdravě vyhlížející pokožku, ale zdání v tomto případě klame obzvlášť odpudivě. Na povrchu je milá jako dešťovka, uvnitř kluzká jako had. Je to o mojí exce. V podání Zuzany - žížály!
Jeli jsme ve vlaku do Kojetína, kde jsme se měli sejít s krutopřísnýma pařanama hry Doom 2. Vypadala v kupé okouzleně. Vyprávěla mi podmanivým hláskem, kolik zabila mozkových démonů v tajném levelu, když tu se otevřely dveře a dovnitř vstoupil vousatý, pupkatý průvodce, jaké tak často potkáte na toulkách českými či moravskými luhy a háji. Vypadal jako čajmen z druhořadé čajovny v Praze na Žižkově. Mohl mít 40 až pětačtyřicet, ale olysalá hlava a nesouvislé trhané pohyby těla napovídaly, že má za sebou aspoň dvě děti, neposlušnou manželku a psa, který mu místo přivítání chčije pod nohy. Cvakl v přístrojku náš lístek, pozdravil, odporoučel se. Měla klid, celou cestu, která čítala víc než 80 km, mohla v klidu strávit s copánky v knížce. Ale ona se rozhodla, že mě bude mučit. Tak se okouzleně ke mně přitulila a začala mě hladit po hrudi těmi štíhlými prsty, které listovaly v notách jako listonoš v dopisech. Měla na sobě takový župánek, volný župánek z bílého flanelu, který se sice nehodí na cesty, ale nehodí se ani na zrzku, která má vetkanou v copech pampelišku... Svou pusinou mi připomínala žížalu, která se lepí na povrch, kde přilne, dokud ji nesfoukne říjnový uragán. Chápal jsem, že za tvary příliš nemůže, ale přece by mi bylo milejší, kdyby její ústa byla vypadala spíš jak huba nenasytné šlapky v přestrojení za transvestitu.
"Ty hlupáčku," žvatlala.
"Chceš píchat nebo co?"
Královsky se bavila. "Naučím tě to jako prvňáčka. Dám ti lekci z řečnictví, pak počty, uvidíš, že z tebe ještě vyroste bystrý obchodní příručí, S."
Políbili jsme se dlouze a vášnivě, pak následovalo vzepětí, prudké a ztřeštěné objetí, kterému se nemohla bránit, jen naoko a prudká touha se měnila v něhu, kdy mi nabízela ústa. Udýchaný boj vystřídalo zbrklé a neobratné milování. Zůstali jsme poté chvilku tiše v objetí, oba trochu zklamaní, unavení, ale i rozněžnělí. Zbytek příčné dráhy frčel svistem hodným kolejnice, avšak trošku nešťastně to s námi házelo na těch vypolostrovaných sedačkách ČD, jak to hází s jezdcem rodea, který před závodem vypil flašku mezkalu. Jakmile zapískání vlaku oznámilo stanici Kojetín, byl jsem myšlenkami zas u té druhé, která na mě čekala v Opavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat