Děravá

Vítr honil zmačkaný

balící papír,

stařena - domovnice

vyšla ze dveří, pak

se uklonila větru, obřadně, jako

to dělají jeptišky, zatímco

vítr dál papír převracel,

obracel, zvedal, nechal klesat,

jak když se rvou dva

zdivočeli psí.

"Pojď sem, papíre,"

utrousila zmučeně,

"potřebuju zrovna tebe tady a teď!

Protože nevím, kde končí vesmír,

můžu říct, že

je v tom papíru

A ona to asi taky tušila,

jinak by už byla dávno

odešla.