čtvrtek 5. ledna 2017

Bojím se tmy a někdy křičím

Když ztichnou múzy, zemřeš.

Voda je lék na všechno:
Bolí tě hlava? Pij víc vody.
Chceš zhubnout? Pij víc vody.
Zhoršila se ti pleť? Pij vodu.
Štve tě přítel? Utop ho!

Vymažte někdo ze světa neopětovanou lásku.

když to není o lásce tak to není život
když to nebolí tak to neskončilo
mám tě pořád ráda a budu dycky i když to zní trochu nostalgicky
jsem už taková asi mi vždycky potrvá všechno nějak dýl
a tak vždycky někdo dřív přijde udělat to líp

Nastavila mi tvář k polibku, tak jako to dělala vždycky. Sotva jsem ji objal, začala se překotně svlíkat. Hadříky z ní spadaly jak pěna z Venuše, když dosurfovala na mušli až ke břehu. Sundal jsem ji poslední část oděvu - kalhotky, zůstala jen v botech na vysokých podpatcích. Tak jak byla odnesl jsem ji k posteli a hodil do ní! Ona se třepala vášní jak ratlík, po kterým někdo hodil klobáskou. Já bych jako vždy dokonale rozvážný!
Tokala hrdelní řečí, s tím svým chlapeckým vzezřením a očima byla vskutku kouzelná milenka, a jak vzorně jí zářilo poprsí do tmy.
Postříkal jsem ji od hlavy až k patě a pak ji ubil dřevákem, rozbil hlavu kamenem a pro jistotu propíchl nožem. Bleskurychle jsem do sebe hodil panáka, oblékl se a jemně za sebou zavřel dveře.

Žádné komentáře:

Okomentovat