Pipinka

Dnes budu mravokárce a dám vám lekci, děvčátka.

Vyvarujte se pýchy!

Nebo to přijde. Nejprve koros, pak hybris a pak até! Cha, chi, ché...HOLY MOLY !

Připadala mu tak ctnostná a nedosažitelná, že ho opustila i ta nejslabší naděje. Ale tím, že se jí v duchu vzdal, jí dal zcela zvláštní postavení. Opravdu se jí vzdát znamená vyloučit ji z kontextu destruktivního citu, kolektivně zvaného láska, který je na překážku životu. Kdo dokáže tohle, má skutečně silné srdce. Říká se, že manželství je svého druhu pohřeb lásky. Lidi jsou spolu každý den a plamen vášně brzy zchladne. Tak tomu chce konvence. Řeší prkotiny, šatí děcka a platí účty. Divím se, že není na světě víc lidí, kterým by manželství lezlo krkem, jako případ instituce, jež příliš normalizuje veškeré prudké vzněty, jež jsou zdrojem všech krásných a hrdinských věcí.

Bohužel na světě se vyskytuje čím dál víc vzdělaných i úplně tupých robotů, kteří přes papouškování nesmyslných poznatků a biflování bezcenných pouček jeví hlubokou emoční plošnost. Je tedy čím dál nesnadnější odpouštět, protože např. monstru prostě odpustit nesmíte. To byste si asi sebe nemohly vážit. Monster tolik není, řekl bych, tak jeden z deseti tisíc, ale která z vás na něj trefí, radím vám, vemte nohy na ramena.

Dále se mohou přesvědčit holčičky, které zahrnuje kluk lichotkami a za jejími zády se tahá s dalšími, že i tady, pokud milují, může být zakopaný pes a nedokážou tomu bezcharakternímu zmrdu odpustit.

A to odpuštění v zhrzené lásce jěště zdaleka není nejtěžší druh odpuštění.

Vracel se ke vzpomínce, choulil se k ní, jemně prohrabával uhasínající oharky, hledal kolem sebe všechno, co by mohlo plamen oživit. Nic však nenacházel, a proto se domníval, že jako zklamaná naděje vyprchala.