Bylo nám devetenáct a byli jsme hrdí na to, že jsme milenci. Strkal jsem jí ho do všech otvorů tak hltavě a s takovou přemírou elánu, že chodila často pokecat za kamarádkami rozlámaná jak hospodský stůl po stripteasové akci. Jednoho zmoklého večera jsme odběhli do večerky koupit pro mě tatranský čaj a tabák, pro ni nachlazenou paralen a pastilky proti kašli. Když jsme se vrátili do našeho stanu, kde jsme měli jen takovou provizorní postýlku ze spacáku, okamžitě jsem ji zas vjel do kalhotek. Po pěti minutách jsem celý zrůžovělý vylézal ze stanu a přihýbal si z tatranáku cestou do místní nálevny pro adolescenty.
Po cestě zablácenou pěšinou jsem potkal dva kluky a holku, která vypadala viditelně otřeseně, snad z drog, snad ze znásilnění. Nevěnoval jsem jí pozornost, neboť mě s ulszenýma očima prosila, ale neměl jsem zájem o sex, a tak jsem na ni ani pořádně podruhé nepohlédl. Sténala a ve vzlycích vyrážela výkřiky: Pomožte mi..., zavolejte policii.. a takové ty neobvyklé věty, které spořádané dívky nevyslovují.
"Pokračuj, dále je budka," říkám jí, nevyveden z konceptu.
"Prosím! Potřebuju telefon," plakala.
"Vypadám snad jako charita? Huš, mazej, říkám: pochodem vchod," křikl jsem na ni a ona se zhroutila do bláta v dalším návalu vzlyků.
Už jsem chtěl ukončit to divadlo a pořádně se jí podívat na zoubek, rozuměj, za trest do kalhot, když něco změnilo ráz události. Rozezněl se děsivý štěkot. Jako by se zkřížil baskerville s godzillou, tak zněl ten pekelný štěkot. Náhle se přiřítil ten tvor mezi nás a já si málem cvrkl do kalhotek, takže ta dívka na zemi se musela doslova posrat.
Skokem se přihnal mezi nás a ryčně se rozštěkal, skákal kolem nás a vrtěl celým tělem v přemíře radosti nad tím, že našel tolik obětí pohromadě. Byl to masivní, huňatý čokl, kříženec erdela a párie, chvíli tančil kolem mě a pak, než jsem mu v tom mohl zabránit, vrhl se k holce a snažil se jí olíznout něco mezi nohama, šel jen po vůni té kopretiny, poznal jsem z něj, jak je nadržený. A ona řvala: "To je ón, ten mě olízal," křičela v nelidském vypětí hlasivek... "proti mé vůli," lomcovala jí hrůza... "tím trnitým jazykem hrubým jak rýžák," otřásala se hnusem a oči jí lezly z důlku... "a ten jeho č-," to už omdlela.
Stál jsem tam naprosto odevzdaně, bez odporu, jako bych nevěděl, co se děje. A snad jsem ani následující minuty nevnímal, co se tam vlastně dělo. Packama ji držel za paže a díval se jí do zavřených, bezvědomých očí tak nějak zkoumavě, jako nějaký jedovatý had, než vás uštkne, do toho jí samozřejmě zvířecky, ale poměrně tiše píchal a neustále slintal. Tekl ze mě horký pot, když jsem jeho nepochopitelné počínání sledoval nesledoval. Nevím, dopadala-li v té pochmurné noci těžká mlha, nebo jsme měl mlhu jen já, jisté je, že tu deset let starou událost mám obklopenou nejasnostmi. Dívčino tělo se třáslo pod náporem přirážení zdivočelého démona, snad býka, chlupatého jak černý erdel z podsvětí.
Žádné komentáře:
Okomentovat