Když se v létě roku 1723 milenka a obdivovatelka anglického spisovatele Esther Vanhomrighová dozví, že jí byl po celých deset či dvanáct let Swift nevěrný s Esther Johnsonovou, zanedlouho poté s umírá. A paní Johnsonová ji doprovodí do hrobu o pouhých pět let později, ve věku sedmatřiceti let. Dostane na památku zmínku v oslavném textu. Na stará kolena přepracovaného, nemocného romanopisce postihne v plné síle Ménièrova choroba, a pak prostě jenom zešílí.
Byl svět stvořen za šest dní? Přednáška uznávaného biblisty a kreacionisty a poradce pro mezinárodní křesťanskou bezpečnost, jíž jsem se účastnil před mnoha a mnoha lety, se mi teprve teď vynořila ze sutin paměti. Byla asi stejně uvěřitelná jako Reichenbavhův ód.
Dověděl jsem se, že celosvětová potopa proběhla asi před 4,5 tisíci léty, přičemž vyhynuly mnohé druhy, kupř. dinosauři nebo trilobiti. Proč? Ne že by se Stvořiteli nepovedly, ale později je pokazil Satan. Kde se vzala voda potřebná k potopě a kam se pak poděla? Nejspíš na vyšší pokyn zakolísala hloubka oceánského dna. Může se potopa opakovat? Nemůže, vzpomeňme na biblický duhový závazek. Zkameněliny a uhlí vznikly po potopě, času bylo dost. Nevěříte? Vložte plyšového medvídka do silikátového roztoku a za rok zkamení. Jak se mohly za pár tisíciletí utvořit stametrové vrstvy usazenin? Podobně jako se tvoří v současnosti při katastrofické erupci sopek, což bylo demonstrováno filmem.
Nepoddajné vrkoče vlasů se plazily po její šíji s rozhodným přesvědčením nějakého umělce ve svádění, nedbale se kroutily ve spleti příslibu cizoložství. Nikdy nebyla tak pomilováníhodná jako v době, kdy její vzdorný ret přetékal rozmarem slasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat