Nahý zloděj

Právě začínám. Jestli jste si mysleli, že tento článek bude o nahém zloději, pekelně jste se spletli. Bude totiž pojednávat o něčem šiřším a vznešenějším, totiž bude si brát na paškál současnou globalizovanou planetu! Jak jistě všechny víte, na naší planetě se dějí všelijaké pletichy a podvůdky. Nevím, jestli jste si toho všimly, nebo vám to profesůrci nakukali do hlavy (a kdovíkam ještě jinam). Nebo jste si toho nevšimly a nemáte v hlavě nic než peří! Nedávno jsem v podchodu zahlédl zfetovaného vyhulence, kterak dealuje známou drogu pinky, která je padesátkrát silnější než kokain. Za pouhých dvacet babek si můžete užít trip svého života. Bohužel pokud nejste již zběhlými v konzumaci podobných substancí, může se z tripu stát váš pohřeb! Tito zasloužilí zkracovači životů, kteří by měli sloužit trest v káznici s hrubým dozorem, si volně pobíhají po ulici a ničí životy našich přátel, dětí, známých, rodičů, zkrátka všech, kteří neodolali svodům drog a stali se feťáky.

Není ještě nic tak strašného na představě, že umírá vaše tchyně nebo nepřítel, ale představte si, že by vaši lásku zmohly halucinace, postupně by ztrácela sluch a čich, přestala by vidět, zvracela a nakonec skonala v nelidských mukách na chodníku.

Svět je prostě blázinec a do blázince patří šílenci. Pokud tedy nejste uplně šílené, radím vám, abyste se od světa držely dále. Jinak se automat svět nasere a dá vám poznat, jak jste mu nepříjemné - asi jako octomilky u džbánku archivního vínečka.

Umím si představit, že jste poslušné občanky, např. chodíte volit, platíte daně z příjmů nebo recyklujete odpad. Ale i ty nejslušnější z vás může postihnout příjice nebo plicní mor. A to jsou právě viditelné známky boží přítomnosti na světě. Bůh, který je samozřejmě nanejvýš laskavý, si přece jen někdy vyhradí dny, kdy mu můžete vlézt na záda. Evropská kultura má svoje kořeny v judaismu. Aspoň se to říká. Podle mě jsou to kecy, ale učí se to tak na vejšce, tak co já můžu vědět. A její filozofové, zejména ti osvícenští, si začali tvořit názory na dokazatelnost boží existence rozumem neodvisle na autoritě.

"Učitel mě učil, že otázku ,Kdo mne stvořil?' nelze zodpovědět, protože to okamžitě vede k další otázce ,Kdo stvořil boha?'" Jak se stále ještě domnívám, odhalila mi tato prostinká úvaha základní logickou chybu v důkazu z prvotní příčiny. Musí-li mít všechno nějakou příčinu, musí mít svou příčinu i bůh. Může-li existovat něco bez jakékoli příčiny, pak to může být právě tak svět jako bůh, takže důkaz z prvotní příčiny nemůže mít naprosto žádnou platnost. Je přesně téže povahy jako hinduistický názor, že svět spočívá na slonu a slon na želvě; a když se pak někdo zeptal "A co ta želva?", odvětil Ind zpravidla "Promluvme si raději o něčem jiném".

Voltaire např. ve své nebetyčné moudrosti navrhl tezi, že nos byly stvořen tak, aby se na něj hodily brýle. Ale každého, třeba i průměrně bystrého učedníka, okamžitě uhodí tato zřejmě rozporuplná věta plná sylogismů. Nemyslel to jen tak z prdele, protože kdo tráví dvanáct hodin denně v latinských středověkých spisech, určitě nepatří mezi klauny z cirkusu.

Domníváte se, že kdyby vám byla dána všemohoucnost a vševědoucnost a milióny let, během nichž byste mohli svůj svět zdokonalovat, že byste opravdu nesvedli nic lepšího než Ku-Klux-Klan nebo fašisty? Proto je nanejvýš podezřelé, že o sobě bůh prohlašuje, že je tak všemocný! Takový Klíma přišel na svou deoesenci v nějakých jednatřiceti letech. Stuprum prohlašuje čestně, že se cítím být bohem, ba mocnější než bůh, už teď, těsně před třicítkou. Myslím, že pro úvod stačí tohle vyprávění a nyní se můžeme odebrat do krajin, kudy se měl ubírat i článek. Tedy do globalizované planety. Prostě je mi líto, že nynější děti již nepoznají krás, které jsme ještě my mohli postřehnout. Všude jezdí kamiony nejrůznějších značek, ale tatrovku už abys pohledal. Když pojedeš do Rakouska, chceš vidět nejdůmyslnějši sestavené hodinky. Jenže co platilo před dvaceti lety, nyní je jako rána kladivem Streithammer. V Rakousku prodávají navlas stejné hodinky jako u nás, v Polsku a v Maďarsku či všude kolem sousedů. Zaplatíš za ně tentýž pffenig, tedy vlastně euro, jako na Slovensku nebo v Bulharech. Nic neodlišuje kulturní dědictví různých států až do te míry, že se stírají na hraničních přechodech nálepky, kde se vlastně za chvíli octneš. Je to jak přes kopírák. Spíchnuté zvláštní teplou jehlou, která hrozí zašít ti kolena k ústům! Dříve jsem za štětky ani nemusel platit, samy mi šly udělat orálek. Dneska se na mě pouze neupřímně zazubí a natáhnou ruku, do které čekají, že jim vložím peníz. Samozřejmě jsem zestárl a zeschl a zplesnivěl, ale lasičky by se kolem mé bytosti měly otáčet neustále, ať jsem bezzubý, bezvlasý nebo prostě hnusák (škaredější jste neviděly)! Teď se kolem mě točí pouze krysy, a to jen v případě, když jim hodím drobky z chleba k popelnici. Tak kupříkladu v listopadu předpředminulého roku jsem šel kolem nábřeží, v podvečer za zhuštěného ticha, ani holoubci nevydávali pípnutí, když tu vidím, jak proti mě běží nahý zloděj a třímá lucernu, kterou asi ukradl z mostu. Proběhl kolem mě a ani ho nepřekvapilo, když jsem ho slušně pozdravil. Dřív by se snažil zakrýt alespoň svou nahotu, když už ne lup, jenže dnes? Šel ho výhodně prodat na aukro nebo e-bay, pokud je světový.