Nemiloval jsem ji tedy, pokud je láska něco pěkného a sladkého.
Tady z dopuštění láska válčila.
Musíte si uvědomit, že v mých očích je bezpáteřní oprcávání mladých dam aktem velkomyslnosti a noblesy, skoro výrazem veselé courtouisie.
Nepřekvapí vás tedy, že jsem si jednu dračici vzal za ženu, aby patřila jen a jen mně. Táhlo mi na osmnáct, nemusel jsem ani kupovat roky. Koupila je ona. Byla z bohatého šlechtického rodu, v té době poněkud zchudlého a obskurního.
Sotva jsem držel to kostnaté, pochybné tělo v rukách a měl stvrdit její krví svátost manželství, zazmítaly mnou pochyby. Je tohle ta vyvolená stuprumova dračice, co nepozvedne oči, a když, tak je má v sloup, co prohodí sotva dvě tři slova za večer a chraptivým hlasem, tak tuhle příšerku mám mít před očima padesát let? A jak prkenně tančí. Jak je celá pouhé prkno a nic víc! Má zúžený nos a chřípí pořád jako by se lamentovalo na osud! Ty její rty těsně přimknuté, co se přimykají tím víc, čím míň šatů na sobě má! Tak divé, strašidelné horní víčka, pod nimi zelené oči, pravě jako kočíčí. Vlasy zježené hrůzou, co s ní bude asi dál. Její mrtvolně zvadlá tvář při dupačce mluvila nesrozumitelnou řečí.
Nebudu vás vodit za nosy. Taky jsem nepobral příliš krásy. Z žertu mi přezdívali hrbáček, ačkoliv hrby byly můj nejmenší problém.
Nepředstavujte si mě, prosím, jako vůdce rebelů a lidového hrdinu. Většinu svého života jsem strávil šťouráním se mezi prsty na nohou, v nose, ba i v zadku.
Trpěl jsem léta insomnií a její destruktivní vliv bohužel na mě měl pronikavé, avšak neblahé působení. Tak například místo abych vyrostl do vysokosti a ztepilosti, měl v pažích sílu jak bejk a jen se podíval na čerstvé poupátko, aby už přede mnou klekalo ve vzdeších, měřil jsem jen pět stop, hlubiny duše mi vryly do tváře hnijící vředy a z očí bulv mi lezl trus, nemluvě ani o tom, že má vskutku neobvykle pokřivená leb tvaru barokní vany neustále spadavála vyčerpáním na levé špičaté rameno, jedno chodidlo měřilo půl metru a bylo široké pouhé tři, druhé bylo normální velikosti, ale zas široké půl metru. Ruce mi dosahovaly jak gorilám ke kotníkům. Břicho bylo opravdu tlusté, viděl jsem sotva špičku toho delšího chodidla. Zadnice se výsměšně neskládala ze dvou půlí, nýbrž tvořila kouli jednu, v jejímž středu se černala beze studu řiť tak silně vyšpulená, jako by si říkala o polibek.
Pajdal jsem k našemu loži, kde byla přivázána, pokrytá mazlavou vrtvou lejn, a jako každý večer jsem po ní chtěl ukojit. Vlasy měla permanentně stojící, s nádechem želatiny, jako by jí po nich ušní maz stékal dvacet čtyři hodin denně... Na zdech kolem postele čněl lehounký svit z měsíce venku. Roubík jí zabraňoval valně promluvit. Mumlal jsem jak čert na loutkovém divadle...bl- bll- b- bl, sám jsem si připadal, jak jsem tak mžoural proti zrcadlu kozíma očima, zvláštně povznesen a naplněn důstojenstvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat