Mocný čaroděj

Mocný čaroděj se probudil ze zimního spánku! Ty o tom víš a s tebou čmeláček.

Pro věci, které umí vykouzlit, se chodí do lesa jak na hříbky. Nebo jako do pohádek a do mlýnů vzpomínek a moučnic dětství, k vosímu hnízdu nebo ke starým pařezům, kolem nichž si milenci dávají do těla při šírání nebo i o polednách, záleží, jakou mají chuť, jaké libido.

Je to jak posbíráné ještě za rosy. Tolik křehkých věcí v medvědích prackách se snadno poztrácí!

A kdyby vám to ve snu upadlo na kámen, jako kosa, probudíte se s cinknutím v uších.

A na vás leží stokilový bachor, který vás tlačí do dolních partií.

Vše, o čem se nám v dětství zdávalo

a také to, co nikoho by ani ve snu nenapadlo.

A také krása, kterou jsme aspoň koutkem oka zahlédli, ale i ta, okolo které chodili jsme slepí. Mocný čaroděj se napil z tupláku a zas upadl do hibernace. Sotva dožijeme bezpozítří včerejšího dne, už svítí první pásy hvězd. Schválně, která z vás kouká do noční oblohy a počítá vzdálenosti mezi vlasaticemi? Z neustálého odkládání věcí na neurčito, odkládáme po hrstech i lásku. A láska, láska nakonec bude použita proti nám.

Tento svět nečekaně opustil Zoltán Kocsis. Kéž mu Bůh přinese milosrdné spočinutí v lůně andílků!

Oč důležitější je duše než kapsa, děcka. Můžete si nosit sny po kapsách, mít v nich díru a vytratit je. Nebo nosit v kapse jen kondomy a mít užitečnou duši, takže na sebe nalepíte spoustu děvek! To jsem jen tak vypozoroval od souseda. Ne že bych se zajímal o dívky, žiju jak buddhistický mnich v samsáře.

V posilovně jsem potkal nějakou Miss Aerobic. Měla vypoulené bezduché oči a namakané bříško, vyrýsovaný zadeček, skoro mi připomněla Sabinu Plevákovou, jenže samozřejmě nebyla zdaleka tak hezká jako naše Sabinka, posilovnice. Počkal jsem si, až docvičí, nenápadně proklouzl do dámských šaten a pozoroval ukryt, jak se svléká. Sundala si podprdu atd. a vklouzla do spršky. Dál už nebudu zacházet do podrobností, ale musel jsem se ukojit, tak se mnou ten pohled na nahé, vycvičené tělíčko zamával! Jak po ní stékaly kapičky vody, představoval jsem si velice živě, že roní déšť slz, když to do ní do všech dírek nakládá nějaký obrovský černoch s piercingem v péru, oblečený v policejní uniformě!

Využil jsem moci mocného čaroděje a dohonil fialového, ošklivého chuja. Vystříkal jsem se na jednu zelenou či zelenkavou, chcete-li, stěnu, takže když se vrátila, a to už jsem tam nebyl, musela vidět memento mé přítomnosti nalepené na zdi. Spermie se vcucly do omítky a možná tam založily nový, plnohodnotný život, kdo ví.

Pak jsem byl opitý na sračky a bloumal ulicemi, tekla mi krev z nosu a viděl jsem jako obvykle po flašce režné trojitě. Poštěstilo se mi srazit dvě značky a nabourat čelem do tří stromu, které spustily další krev plus, což je mrzuté, vytvořily mi nechutnou uprostřed čela bouli. Tančil jsem menuet mezi auty, které z bytosti nesnáším, protože jezdí všude, dokonce i v uličkách, kam ani čokli nechodí chcát. V té tmě s rozmazaným viděním navíc nestíhám uskakovat. Nějaký profesůrek aplikované chemie v brejličkách mi začal nadávat krysím hláskem, abych se odvalil do nemocnice a neležel umíraje na chodníku s kolcem moči na kalhotách! Když mě sanitky berou do svých útrob a převážejí na pohotovost, nemyslím téměř na nic. Jen jaké to asi bude, když mi pošlou k úhradě tisícovku dolarů, že jsem zburcoval z klidu tolik městských strážníků a nejmíň dva ospalé doktory.