Vynalézavý

Setkali se v lunaparku. Ona v bílém kožíšku, on v černém plátně.
Když pak popíjeli koňak zamuchlaní v peřinách motýlku, začal zpívat:

...měsíc se líbá s vltavou....

Zamkni hubu již,

nepůsob mi kříž.

Do soudného dne

se náš vztah rozhodne.

Ale víš, co bych ráda teď?

Jednoduchou odpověd.

Působíš jako zdrogovaný chudák,

přesto cítím, že svým způsobem máš rád.

Bil jsi mě v noci obuškem tím

vyhrožuje mi horším násilím.

Dala jsem ti, co jen vzácně dává žena -

lásku - a nyní cítím se tak zneuctěna.

Jestli chceš mě mít jako pouhou věc,

učiním pletkám našim rázný konec.

Máš nejzažší mou náklonnost,

nechtěj k ní přidávat zuřivou zlost!

Tak co, budu žena nebo věc?

"Vyrvi mě z běd,

a nebylo to, anděli, naposled,

co cítila ses jako věc,

z očí ti žhnuly nezemeské touhy,

kdyžs v sobě měla kokot dlouhý,

odpusť tedy, sladká panno,

co bylo mezi námi, není dokonáno.

Můžu tě zas hned teď mít

a ty mi v tom nemůžeš zabránit."