Tahle se líbí i mně. Tak enjoy. 
Jsme věkem vzdálení, vím to,
je věkem mnohem mladší.
Je jí osm let.
Nechť proto jedná tak,
jak prostě se jí zráčí.
Nechť hraje si s panenkami a
v poutech ať si svačí.
Mám ročně důchodu
pět tisíc v dolarech
a v srdci, mohu říct,
k ní chovám něhu něh.
Je to namáhavý koloběh
získat její přízeň.
Buďte však, děcka, bez obavy.
Nakonec se jí dostanu do té
krásné dětské hlavy!
Udělám z ní vetchou otrokyni,
a to není slovo plané,
zbudou ji jen slzy slané
a přes ně ani neuvidí
na kliťák, co se ji zkrvaví,
na čůráka, který ji v kobce
úplně na šrot proděraví.
Přesto ji mám vlastně tuze rád
a jsem skoro v pokušení ji litovat!
Pro osmiletou Klárku to bude těžký nápor,
ještě neví, že na ní hodlám vztyčit prapor
vítězství maniaka nad holkou,
je bez všech nadějí,
může jen hledět smutně vpřed,
nebo se obrátit a vydat se peklem zpět!
Konečně přijde holka bídná ve psí
a přijme to se vší dětskou skepsí!
"Může to být správně? Říká, že rád má mě, přesto kouše mě do ní a vypaluje svíčkou cejch, ten násilník očí zlejch,
tvrdí, že v jeho lásce je jen nejčistější vznět, který mě ani nemůže urážet."
"Neublíží mi, je to hodný člověk," pláče a tělem jí zmítá křeč od posledně.
"Neublížím ti, Klárko. To přece víš. Můžeš tu mít lehárko. Dám ti i kubánské cigárko. Stačí, když roztáhneš nožky,
vytáhnu ti ty pět dní staré vložky a pak tě nanovo přivedu do jiného stavu. Není to nic proti zaběhlému mravu.
Víš přece, že jsem hodný, že jsem milý. Jen nechci, aby s tebou čerti šili. A abys mi byla navždy věrná. Jinak ovšem přijde trest... dožiješ se toho, až ti mušle zčerná, na závěr poznáš i mou pěst.
Žádné komentáře:
Okomentovat