pátek 29. července 2016

Socha na hraně šílenství

Můj dávný, třebaže ryze amatérský zájem o malé holčičky, mě povzbuzoval, když jsem byl se silami na dně. Tehdy za mnou přišla naducaná, kudrnatá osmnáctka s prosíkem, abych ji podepsal kozu. Vzal jsem propisku a krasopisně ji označil místo, které mi na své kozičce ukazovala, těsně pod krkem, měla vousky ta kozička a bučela, byla na vodítku a trošku se jí potila vlna. Pak se usmála, jak to mladé dámy umějí a odkráčela pryč i s kozou Mórenou, bujaře pohupujíc zadečkem.

Od té chvíle se můj i její život změnil. Potkávali jsme se čím dál častěji, náhodou či osudem, bůhví, nejdřív mě vídávala v parku, pak se přidalo knihkupectví, pak došlo i na bary a kasina a nakonec jsem ji čirou shodou okolností potkal v bordelu. Tam se mi vrhla k nohám a vyznala mi lásku. Připadalo mi to tuze romantické. Však víte, jaké to je, když se vám někdo s nářekem vrhá k nohám a pláče do gatí nějaké gřisty. Neváhal jsem ani chvíli, popadl ji do náručí, odnesl do pokoje 666 a tam ji štědře odměnil. Nemohla se po čísle dobré dva týdny postavit na nohy a pálila ji, jak mi svěřila v milostném dopise, julča do dalších měsíčků.

Jmenovala se Penelopé. Cítil jsem se blažen, že nabíjím holku s tak starobylým a úctyhodným jménem. Sám se jmenuji jako kokot, a tak mě každý člověk s energicky silným jménem naplňuje bázní a obdivem. Počali jsme spolu chodit, přidali se navzájem na twitter, facebook, instagram, ask.fm, tumblr, myspace a libimseti.cz. Mluvila perfektní, byť trochu lámanou češtinou a spolu s pokročilým Alhzeirem do postele přinášela závan mohutné inspirace, nechutného potu z neholeného podpaží a přirozeného elánu dívky jak vystřižené z kamasutry, píchané samotným stuprumem.

Žádné komentáře:

Okomentovat