Je bent een goed vechter

Běž, běž, ještě kousíček, fajn, báječný pat, mistře. Za takový by se nemusel stydět ani profesionální golfista. Na jamky vedete tři k nule.

Jsem zvyklý vyhrávat, zalhal jsem.

Máte koule?, zeptal se zčistajasna.

Jaké koule, tázal jsem se udiven.

No přece golfové koule.

Aha, ne, usmál jsem se, nikoliv, nechal jsem je v zámečku.

Suma sumárum se to nedá charakterizovat jinak než jako moje ostuda, dodal.
Poklepal jsem ho z lítosti po ramenou.

Pokud mě nenařknete z nedostatku sportovního ducha, vzdávám se.

Objal jsem ho otcovsky a vřele mu stiskl ruku.

Jak myslíte. Je ale skoro hřích neabsolvovat pole celé. Je to jako s dívkou. Dokud není nahá, není na ní nic pozoruhodného. S každým roztrhaným hadříkem ale její hodnota vzrůstá, zkušeně jsem pronesl.

Pak mi sdělil, že mu utekla manželka s cikánským baronem. A že přišel na buben, protože blbě investoval. Nic z toho ovšem nemělo žádnou váhu, a tak jsem se jen usmíval a chápavě kýval hlavou.

Bla, bla,...pokračoval mechanicky, "chci vybudovat klub s barem a knihovnou. Pak golfové a kriketové hřiště. A to všechno po letecké základně."

"Máme dokonalé telegrafní spojení. A v přístavišti se houpá loď. Celý štáb je chráněn před sabotáží nepřátelských elementů. A tadyhle, povídá mi, když jsme došli k zarostlému chodníčku a notně zpustošené jeskyni či co.

Před námi je vstupní šachta zatopeného dolu, nejspíš na cín. Vyhloubali ho Egypťané. Asi v čtrnáctém století před Kristem. Nezírejte tak na mě, S. Nedávno mě navštívil přítel archeolog."

Tím mě překvapil, jinak byl nuda sama!

Zbytky rudy byly patrné uvnitř výdutě šachty, která celá jinak mlčela hnilobou.

O této lokalitě koluje arabská pověst, říká.

Podle ní ostrov kdysi náléžel k území, který ovládal pyšny emír Fatům. Kromě otroků a poddaných nahnal k realizaci projektu i partu horských obrů. Zatímco babylonská věž měla čnít pouze k nebi, Fatům si usmyslil, že jeho budova prorazí nebeskou klenbu, aby pronikla a dostoupala až k úrovni očí všemocného Alláha a sjednala mu trochu respektu.

Jenomže ten se rozzlobil. Ledabylým máchnutím smetl emíra i s minaretem. A zarazil je hluboko pod zem, až do bezedného jícnu ďáblova. Smůla byla, že zahynuli taky všichni pracanti a otroci okolo. Hladově zející chřtán se pak nezevřel a v podobě temné jámy čeká na další potravu.

Cmh, stejně jsou Arabové podivní pronárod, říkám.

I těm jejich děvkám se nedá nic věřit.