Nezlobíš se, miláčku? Už jsi spal jak špalek, jak mimino na horské dráze? Jsem tu sama a šahám na sebe. Ležela jsem a četla si, najednou mi napadlo, že to nemá smysl: jen ležet a číst si o cizím životě. Lepší je na sebe šahat. Je mi smutno. Jsme tak sami. I když spolu, přece odsouzeni k osamění. Tobě není smutno, když pomyslíš, že se míjíme?
Vymlouváš se, vždycky ses jenom vymlouval. Dobře víš, že mně jsi nikdy nedal příležitost. Abych se ti předvedla. Nechtěla jsem víc, než na kolik má právo každá mladá pichna.
Příležitost k čemu? Nebyli jsme snad dost spolu? Nechodili jsme do kostela, do muzeí, na swingers?
Nikdys nebyl jen se mnou. Měl jsi bokovky. Ani týden neminul, kdy bych tě nepřistihla. Ani den! Nikdys nebyl se mnou jinak než potají. I tam u moře...Měl jsi tam tu blondýnu s peroxidovými vlásky. Kolik já se naplakala, když se provalilo, že ráno jsi se mnou na pláži a odpoledne se válíš v hotelu s ní.
Cizota se prostírá kolem nenasytných, zbloudilých a nepřístupných. Jako se vším je to tak, že kdo první chodí, vylíže si nejlepší flek i kořist.
Už brzy se rozprostře temnota vůkol, zasáhne pokemony i obyčejnou populaci zmutovaných homoušů. Nadchází dies ater, mrtvolná bledost se šíří do mitochondrií těch, kdož neposlouchají rozkazy a coby slepí jdou na závěrečnou porážku. Střezte se chodit poblíž prokletých, bídných, mrákoty obestřou i vaše smysly, roznesou je na kopytách a obsadí jimi popelářské vozy, zadupou je pod kola chevroletů, nasekají na nudličky. Zastihne vás třes, do mozku se vkradou veršovánky cikánů.
Buď lásku najevo mi dej,
či těžké sny mé zpřetrhej...
či těžké sny mé zpřetrhej...
Ba dokonce umře vaše oblíbená kočka Micka a vaše učitelka tělocviku zčistajasna dostane kapavku.
Udeří černá hodinka, tak se varujte naparovat. Odhoďte pýchy marnivost, obrňte se prostou skromností. Jen tak vás nerozežerou rozhněvaní červíci.
Žádné komentáře:
Okomentovat