středa 20. července 2016

Kleštěma rozbít zuby

Je namahavé se doprošovat. Když spíte s třemi naráz, nevíte, kde jste nechali klíče od porsche. Jestli jedné v kalhotkách, když jste je, rezavé, chtěli zbavit v její skulince rzi, nebo druhé zavěšené v klícce pro kanárka nebo třetí v koši na prádlo.
Prostě buď spěte s žádnou nebo si najděte koníčky. Sběratelé jdou na dračku.

"Boženko," děl povaleč choti svého souseda, nabíraje si vydatnou porci tuňáka z konzervy, "dnes odpoledne jsem dostal dopis, to tě bude zajímat, musím ho předložit soudu. Kdyby to vyšlo ven, byla by jeden sexuální server v pořádné bryndě. Holky, co u nich dělají casting, nemají ani šestnáct. Na, podívej se na to," děl pan Zorro, sahaje nejdřív do jedné náprsní kapsy, potom do druhé.
"Počkej, kam jsem to," začal hrabat po všech kapsách.
Takový řádný přicmrdnávač sousedovic buchty má tolik kapes jako každý jiný řádný muž. Že v nich má hodinky, párátko, nůž, hřeben, kapesník, sirky, staré vstupenky do kina, plnící pero, staré dopisy a četné jiné předměty denní potřeby, se ví.
"Kam jsem to dal, to jsem blázen." Hrabal se dál a tvářil se čím dál zmateněji. Tak jako by to činil každý jiný lidský tvor, hrabající se ve svých kapsách.
Ale choť si ho nevšímala.
"Prosím tě, kdybys raději jedl," vystydne ti to.
"Dobrá, nejspíš jsem ho nechal u manželky kamaráda."
"No tak, představ si, že mi udavač posílá od.. okamžik," řekl, "já se jenom podívám do pracovny, nechal jsem ho asi na stole."
Když se nevrátil ani za deset minut, šla se za ním poběhlice podívat. Probíral se list za listem, akt za aktem.
"Mám ti dát to jídlo ohřát?" nakvašeně pronesla.
"Jo, hned, musel jsem to dát někam mezi ty papíry."
"Tak se jdi nejprv najíst," podrážděně prohodila.
Venku šuměly stromy a padaly hvězdy. Byla skoro půlnoc, když paní Božena počala zívat.

Žádné komentáře:

Okomentovat