Byla vysoká, urostlá, pohledná s bílými zuby. Vždy pečlivě učesaná. Nekouřila ani nepila. Měla za muže statkáře Jemifova. Měla tolik ctitelů, že je musela vyhazovat. Narozdíl od ostatních dívek se pořád usmívala!
Nedaleko jejich zámku ležela tvrz, kde spal na peci Něfimov.
Nedaleko jejich zámku ležela tvrz, kde spal na peci Něfimov.
Bydlel v rozpadlých zdech, kde by bydleli leda sobi nebo havrani.
Zjevoval se tam, nosil šaty staré stovky let a tvrdí se, že má mrtvé oči, které někdy ožívají a je slyšet zběsilé úpění, bolestné sténání a sladké laskání.
Zdejší kraj je plný démonů, na břehů řek žijou rusalky, které chytají lidi a topí je. Něfimov byl proti nim imunní. Sám bych rád věděl, jestli ho znala Naděžda.
Skutečně, nevědělo se to, dokud se nepotkali na bále.
Hříšník se tam dostal omylem. Jemifov uspořádal sbírku na chudé děti.
Pozval kněze a kněžny.
Prosil za prominutí, když omylem vyslal pozvánku i Něfimovovi.
Za tou ženskou se chtěl podívat a zjistit, jestli je tak cudná, jak se o ní tvrdívalo.
Tak přišel a viděl, že jí po tvářích tečou slzy. Jemifov se nalil a přetáhl ji opaskem. Byla celá rudá, zpráskáná jak cirkusový valach.
Hned se nabídl, že ji udělá společnost.
Dva večery se pak Naděžda neobjevila v zámku.
Statkář seděl mlčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat